EXALTATION - When The Purity Bleeds
Máte málo death/grindu? Chtěli byste nějaký, na který se dá kouknout a dá se poslouchat a není moc daleko? Tak vězte, že slovenští Exaltation jsou záležitostí právě pro vás.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máte málo death/grindu? Chtěli byste nějaký, na který se dá kouknout a dá se poslouchat a není moc daleko? Tak vězte, že slovenští Exaltation jsou záležitostí právě pro vás.
Huh.... Disgorge!!! Jo, ale tentokrát holandští. Ovšem taky brutální, nebojte se... Nejsou sice starší než oni opěvovaní Amerikáni, ale to snad neva. Jedná se o projekt kytaristy Mangled Erwina...
Vzpomínáte si na americkou brutální partičku Shredded Corpse? Jejich EP Exhumed And Molested mi dělalo svého času docela radost, žel desku Human Obliteration ještě nevlastním.
Starší deska kapely, jejíž jméno téměř nikdo z našich zinařů neumí vyslovit správně, aspoň co jsem měl tu čest slyšet... Iniquity před dvěma lety obšťastnili svět svým druhým placatým produktem a dokonce se jim jej podařilo licenčně protlačit i do Jižní Ameriky.
Jihlavští Parricide byli vždycky nedoceněnou kapelou. Jejich nedoceněné druhé demo The Trenody For The Tortured jaksi zmizelo bez většího ohlasu a stejně tomu asi zřejmě bude i s tímto materiálem...
Znáte je... Jedna z nejstarších a nejzkušenějších německých deathmetalových kapel vydala svou v pořadí už pátou regulérní desku. Taky existují už do roku 1989 a když vydali v ´92 svoje první demo...
Po dvou CD nám východoněmečtí Maledictive Pigs připravili třetí flák masa. Balení čerstvého stejku je sice poněkud fádní, ale uvnitř se skrývá... inu...
Supernatural znamená česky „nadpřirozený“. Hudba, zachycená na této kazetě skutečně není z těch běžných. Je to prostě soundtrack k výstavě. O jakou výstavu se jedná napovídá už sám název.
Dvě turecké kapely vydaly splitko a hádejte co hrají..? Inu, jeden by tomu nevěřil, ale ony hrají death/grind v americkém střihu. Hm – to nakonec dneska dělá leckdo...
Tak moravští deathers Renewal se hlásí s druhým demáčem, tentokrát už v drážkách CD. A co že se změnilo od jejich prvotiny Depressed? No, upřímně řečeno kromě odchodu basáka nic moc.
Starší promo pražsko/posázavských deathgrinderů je sice následkem změn proběhnuvších v sestavě PSG již poněkud neaktuální, ale recenzi si zaslouží, byť krátkou.
Minulé prapodivné dílko hácéčkového klonu thrashových Shaark jsem jim poslal zpátky, protože se mi prostě nelíbilo, ačkoli zvukově i instrumentálně bylo velmi kvalitní.
Máte rádi Švédsko? Myslím tím staré Švédsko, respektive jeho deathmetal? Nevadí vám troška melodie a rádi si zavzpomínáte třeba na staré Dismember? Pak je tohle mini přesně pro vás.
Když jsem razil do klubu, počasí brečelo. Byla to jakási předzvěst dnešního večera. Sestava okleštěná o holandské Absorbed a rakouské Seeds of Sorrow si dala dostaveníčko v mece trvdého metalu a celkem pravidelných Sick Mosh festů (tento byl v pořadí 15) - klánovickém Černém psu.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.