POPPY SEED GRINDER - Promo 2000
Starší promo pražsko/posázavských deathgrinderů je sice následkem změn proběhnuvších v sestavě PSG již poněkud neaktuální, ale recenzi si zaslouží, byť krátkou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Starší promo pražsko/posázavských deathgrinderů je sice následkem změn proběhnuvších v sestavě PSG již poněkud neaktuální, ale recenzi si zaslouží, byť krátkou.
Minulé prapodivné dílko hácéčkového klonu thrashových Shaark jsem jim poslal zpátky, protože se mi prostě nelíbilo, ačkoli zvukově i instrumentálně bylo velmi kvalitní.
Máte rádi Švédsko? Myslím tím staré Švédsko, respektive jeho deathmetal? Nevadí vám troška melodie a rádi si zavzpomínáte třeba na staré Dismember? Pak je tohle mini přesně pro vás.
Když jsem razil do klubu, počasí brečelo. Byla to jakási předzvěst dnešního večera. Sestava okleštěná o holandské Absorbed a rakouské Seeds of Sorrow si dala dostaveníčko v mece trvdého metalu a celkem pravidelných Sick Mosh festů (tento byl v pořadí 15) - klánovickém Černém psu.
Vidíte-li logo této kapely, musí vám být úplně jasné, co od ní lze čekat. Pokud náhodou ne, pak stačí mrknout na fotku tří maníků šikmookých krátkovlasých a už vám to dojde – trička Dying Fetus...
Holandské mlátičky Severe Torture se v našich zemích za poslední rok představili víc než dostatečně. Mimo jiné také dlouho cvičili a konečně se dočkali i vytouženého CD kotoučku u stále se lepšícího labelu The Plague (divize Hammerheart recs.
A máme tu kojetísnkou Psychošku, jak tuhle kapelu familiérně nazývají její příznivci. Ani já nemohu říci, že by se mi jejich tvorba nějak zvlášť příčila...
V rozhovoru jsem tuto sebranku už probral dost. Poláci z Opočna rozhodně stvořili velmi povedené a osobité dílo. Jejich hudba je deathmetalem vskutku neotřelého...
Sušická Mortifilia se po nepříliš vydařeném demu presentuje druhým počinem. Tentokrát na disku. Barevný obal vypadá na první pohled dobře. Ovšem naprosto nechápu proč když se CD jmenuje Care Of Gomorrah (tedy starozákonní město)...
Sebranka v čele s Ondrou Šemřincem (Bloodsoul zine – R.I.P.) valsí grind s místy znatelnými prvky deathu. Opět je tu znát vliv klasiků Haemorhage, našich klaiků Pathologist a trochu Agathocles.
Druhé demo Krnováků pod taktovkou a bubenickou paličkou Davida Najbrta (též IDHzine) udeřilo podstatně silněji, než tomu bylo s prvním zásekem Inhuman Visions.
Orel přistál... to vás napadne po vyslechnutí intra desky slovenských Nomenmortis. Z proma se to ještě tak nezdálo, ale materiál, který Lukáčovci nahráli...
Shindyho éteričtí koně mají po skvělém demu Slaves Of Time konečně CD. A procházejí se, p(r)outníci jedni, skrze všemožné hudební styly, od deathmetalu (ze kterého vlastně vycházejí) přes artrockové prvky typu King Crimson či Mahavishnu Orchestra až po najazzlé pasáže.
Když se podíváte na obal téhle kazety, máte pocit, že se bude jednat o soubor přiteplených oplodňováků nějaké italské lokální kutálky. Pěkná kost s roztomilou kočičkou (na obale) totiž skrývá neméně roztomilou úchylárnu z dílny hnutí supertajných sexuálních terorturistů jménem Kuma Rafinatta.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.