VOMIT REMNANTS - Supreme Entity
Vidíte-li logo této kapely, musí vám být úplně jasné, co od ní lze čekat. Pokud náhodou ne, pak stačí mrknout na fotku tří maníků šikmookých krátkovlasých a už vám to dojde – trička Dying Fetus...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vidíte-li logo této kapely, musí vám být úplně jasné, co od ní lze čekat. Pokud náhodou ne, pak stačí mrknout na fotku tří maníků šikmookých krátkovlasých a už vám to dojde – trička Dying Fetus...
Holandské mlátičky Severe Torture se v našich zemích za poslední rok představili víc než dostatečně. Mimo jiné také dlouho cvičili a konečně se dočkali i vytouženého CD kotoučku u stále se lepšícího labelu The Plague (divize Hammerheart recs.
A máme tu kojetísnkou Psychošku, jak tuhle kapelu familiérně nazývají její příznivci. Ani já nemohu říci, že by se mi jejich tvorba nějak zvlášť příčila...
V rozhovoru jsem tuto sebranku už probral dost. Poláci z Opočna rozhodně stvořili velmi povedené a osobité dílo. Jejich hudba je deathmetalem vskutku neotřelého...
Sušická Mortifilia se po nepříliš vydařeném demu presentuje druhým počinem. Tentokrát na disku. Barevný obal vypadá na první pohled dobře. Ovšem naprosto nechápu proč když se CD jmenuje Care Of Gomorrah (tedy starozákonní město)...
Sebranka v čele s Ondrou Šemřincem (Bloodsoul zine – R.I.P.) valsí grind s místy znatelnými prvky deathu. Opět je tu znát vliv klasiků Haemorhage, našich klaiků Pathologist a trochu Agathocles.
Druhé demo Krnováků pod taktovkou a bubenickou paličkou Davida Najbrta (též IDHzine) udeřilo podstatně silněji, než tomu bylo s prvním zásekem Inhuman Visions.
Orel přistál... to vás napadne po vyslechnutí intra desky slovenských Nomenmortis. Z proma se to ještě tak nezdálo, ale materiál, který Lukáčovci nahráli...
Shindyho éteričtí koně mají po skvělém demu Slaves Of Time konečně CD. A procházejí se, p(r)outníci jedni, skrze všemožné hudební styly, od deathmetalu (ze kterého vlastně vycházejí) přes artrockové prvky typu King Crimson či Mahavishnu Orchestra až po najazzlé pasáže.
Když se podíváte na obal téhle kazety, máte pocit, že se bude jednat o soubor přiteplených oplodňováků nějaké italské lokální kutálky. Pěkná kost s roztomilou kočičkou (na obale) totiž skrývá neméně roztomilou úchylárnu z dílny hnutí supertajných sexuálních terorturistů jménem Kuma Rafinatta.
Poměrně neznámá kapela, že? Viděli jste už někdy někde leták Prejudice? Nebo snad jejich CD? Ne? No, nedivím se, Prejudice jsou z Belgie a asi toho moc na propagaci nedělají.
Tak, nebe se otevřelo a šílení Frantíci opět udeřili! Udeřili sice již minulé léto, takže recenze je malinko neaktuální, ale dřív to v SR nešlo. V SR5 jste mohli s těmihle grind/deathery ze Štrasburku najít pokec a taky recenzi na jejich druhé CD Ex-pulsion.
Inflammatory jsou nová mladá partička z Prahy. Ještě moc nehrají, ale loni stvořili v Megasoundu malé promo, na které se nachází pět věcí. Promo trpí v podstatě všemi nemocemi prvních počinů.
Další dávka bestální romantiky v podání prapodivné kapelky „vláda macešek“. Dvojice Jůza/Kalibán a spol. opět udeřila na naše mozkové pleny svou schizofrenní tvorbou s nádechem avantgardy a feelingu českého hudebního undergoundu let sedmdesátých.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.