VIRULENCE - A Conflict Scenario
Tohle jsou obdivuhodně dobří muzikanti. A album nikoli na první poslech. Po prvním poslechu jsem byl naštvaný a nechápal jsem, proč je tvorba Virulence tak křečovitě rozsekaná do prapodivných a nesourodých pasáží.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle jsou obdivuhodně dobří muzikanti. A album nikoli na první poslech. Po prvním poslechu jsem byl naštvaný a nechápal jsem, proč je tvorba Virulence tak křečovitě rozsekaná do prapodivných a nesourodých pasáží.
Slovní hříčka v názvu nic konkrétního, leč směs rocku a doommetalu, kterému podle svých slov v infolistu hodlají do budoucna nadávat „sladký metal“. A ejhle – pánové a dáma mi to chtějí usnadnit...
Někde mezi black metalem a Spice Girls může stát jen jediný člověk v galaxii. Dal metalu konce dvacátého století smysl a hromady nových impulzů, přičemž přišel o vlasy a psychické zdraví.
Sacrist mají na naší scéně zajímavé postavení. Blackem načichlá muzika s automatem se moc často nevidí. Už minulé dílko Unholy Voices napvědělo, že původně dimmuborgirovský klávesový klon se chce ubírat vlastní cestou.
Hej, krovy prastarých pivovarů, v jejichž kotlích bublá a vře prastarý černý mok, nepodlehly zuřivému vrtání avantgardních červotočů! Ještě stále vaří temní sládci severu svoje hymny zla a pekel...
Hoj vy žírné pláně Albionu, hoj vy temné hvozdy prastarých Druidů, hoj vy přemocné metalové kořeny, světem hýčkané a milované, zatracované a nenáviděné...
No, tak mám v notesu zase o objev víc… Irští chasníci se sličnou děvou v čele to už nějaký ten pátek válí, ale teprve The Middle Kingdom bylo díky Hammerheart popřáno mého sluchu.
Ošklivá paní s pleťovou maskou zřejmě pere v pračce své kočky, namísto smažení je žehlí a pak předkládá manželovi jako dezert... alespoň to tak vypadá na obalu nové desky těchto gore blázínků.
Dark Tranqulity se experimentů nebojí. Ty tam jsou časy stylotvorných deathových monolitů, které definovaly švédskou melodiku. Album Projector bylo definitivním zlomem – brutalita si na něm podala ruku s téměř gotickou zasněností a vokál Michaela Stanneho odkryl dechberoucí potenciál.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.