COMA VOID - Stormking Twilight
Když jsem Tima Fouche, lídra téhle partičky z Oregonu, potkal v Klánovicích, dal mi tehdy demo své kapely Merde (viz recenze v SR6). Upřímně – moc mne tenkrát nevzalo.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem Tima Fouche, lídra téhle partičky z Oregonu, potkal v Klánovicích, dal mi tehdy demo své kapely Merde (viz recenze v SR6). Upřímně – moc mne tenkrát nevzalo.
Parafrází na známý punkový slogan se honosí záhlaví dalšího zvukového experimentu kvarteta sdruženého kolem Radka Kopla. Za komančů tady s prvním noisecorem přišel zřejmě Milan Knížák...
Banskobystričtí melodičtí deathers mne popravdě řečeno svým předchozím dílkem Caligo moc nepřesvědčili. U Tyrannus je znát velký posun vpřed. Pyopoesy jsou zasnění a na Tyrannus se rozhodli vzpomenout a časy...
Jesus Christ Is Dead – Kill Him In Yourself !! Tak tímhle heslem nás už volyňstí Mstitelé oblažují nějaký ten rok, za což si zaslouženě získali ostruhy v podobě CD u Amíků BON recs.
Kapela, která byla dost dlouhou dobu v hibernaci ožila příchodem slintače Copretiny alias Radima Týna a vyplivla promptně jedno demo. Fatality působí dosti neutříděně už jen proto...
Tak o téhle kapele lidi z Morbid tvrdí, že je to kultovní thrashmetalová formace z bývalého Východního Německa. A že existují už přes 15 let... No budiž...
Pro tuhle kapelu mám slabost - to rád přiznávám. Snad je to tím, že se jí vyhnula masovější vlna popularity, která zdevastovala například METALLICU a spol.
A jejda, tak slovenští grindeři Embolism se nám začali po splitku s Agathocles nenávidět! Ale už nenahrávají v garáži u Typhoidů, ale v Exponentu, což jim jen svědčí!
Exotika z Japonska. Old school brutal deathoví Defiled se u nás již představili na tour spolu s Dementor, a tak si troufám říct, že jsou z těch známějších Japončíků.
Rotten Sound naposled udeřili CD Drain, vydaným Španěli Repulse. Pro tohle MCD přesedlali šílení Finové k americkým Necropolis, ale jen načas. Ovšem zastávka je to více než povedená a řekl bych...
Dementoři jsou zpět, v nové sestavě a s novou energií. Deska Enslave the Weak byla ovšem nahraná ještě v sestavě z The Art Of Blasphemy. To však nic nemění na tom...
Fenomenální finsko – švédsko - německý hvězdolet si momentálně vybral menší pauzu, tudíž pro jeho fanoušky nastala doba vzpomínání a uvzdychaného hoblování starých fošen.
Tohle jsou obdivuhodně dobří muzikanti. A album nikoli na první poslech. Po prvním poslechu jsem byl naštvaný a nechápal jsem, proč je tvorba Virulence tak křečovitě rozsekaná do prapodivných a nesourodých pasáží.
Slovní hříčka v názvu nic konkrétního, leč směs rocku a doommetalu, kterému podle svých slov v infolistu hodlají do budoucna nadávat „sladký metal“. A ejhle – pánové a dáma mi to chtějí usnadnit...
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.