DEVIN TOWNSEND - Physicist
Někde mezi black metalem a Spice Girls může stát jen jediný člověk v galaxii. Dal metalu konce dvacátého století smysl a hromady nových impulzů, přičemž přišel o vlasy a psychické zdraví.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někde mezi black metalem a Spice Girls může stát jen jediný člověk v galaxii. Dal metalu konce dvacátého století smysl a hromady nových impulzů, přičemž přišel o vlasy a psychické zdraví.
Sacrist mají na naší scéně zajímavé postavení. Blackem načichlá muzika s automatem se moc často nevidí. Už minulé dílko Unholy Voices napvědělo, že původně dimmuborgirovský klávesový klon se chce ubírat vlastní cestou.
Hej, krovy prastarých pivovarů, v jejichž kotlích bublá a vře prastarý černý mok, nepodlehly zuřivému vrtání avantgardních červotočů! Ještě stále vaří temní sládci severu svoje hymny zla a pekel...
Hoj vy žírné pláně Albionu, hoj vy temné hvozdy prastarých Druidů, hoj vy přemocné metalové kořeny, světem hýčkané a milované, zatracované a nenáviděné...
No, tak mám v notesu zase o objev víc… Irští chasníci se sličnou děvou v čele to už nějaký ten pátek válí, ale teprve The Middle Kingdom bylo díky Hammerheart popřáno mého sluchu.
Ošklivá paní s pleťovou maskou zřejmě pere v pračce své kočky, namísto smažení je žehlí a pak předkládá manželovi jako dezert... alespoň to tak vypadá na obalu nové desky těchto gore blázínků.
Dark Tranqulity se experimentů nebojí. Ty tam jsou časy stylotvorných deathových monolitů, které definovaly švédskou melodiku. Album Projector bylo definitivním zlomem – brutalita si na něm podala ruku s téměř gotickou zasněností a vokál Michaela Stanneho odkryl dechberoucí potenciál.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.