LILIUM - Felt
V posledních dnech nemohu z uší vyhnat tuhle desku, která mi tam vlezla a tvoří dokonalý soundtrack k podzimu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V posledních dnech nemohu z uší vyhnat tuhle desku, která mi tam vlezla a tvoří dokonalý soundtrack k podzimu.
Banskobystrickí ACID FORCE vznikli len pred dvoma rokmi, naživo som ich však už odvtedy stihol zo trikrát, po koncertnej stránke sa rozhodne neflákajú.
S druhým albumom sa vracia spolok, ktorý subjektívne považujem za čosi ako súčasnú anglickú BDM jednotku. Londýnčanov UNFATHOMABLE RUINATION sme si podrobnejšie priblížili pri ich debute...
Ani sa to nezdá, ale deathmetaloví ukrutníci z dánskeho Silkeborgu sa albumovo odmlčali až na štyri roky, počas ktorých o nich bolo počuť menej...
Pokračujeme v zvestiach z poľského chrámu pravovernej metalovej temnoty. Táto je o tom, že v bangladéšskej Dháke od roku 2014 v zložení Mal’akh (basgitara)...
Master Of Graveyard Torment (bicie, vokály) a Coqueror Horus (gitary, vokály) sa so svojím prvým demom hlásia z Lexingtonu v Kentucky.
Tuhle kapelu bych asi odhodil jako další ze souborů, jež v mých očích dehonestuje posthardcoreový subžánr, jen kdyby mi v některých chvílích tak vřele nepřipomenula některé kapely...
Je zábavné, že dlhý čas boli ROTTEN SOUND napriek svojmu fínskemu pôvodu spomínaní ako „jedna z dvoch najlepších grindoviek švédskej školy“ (tou druhou boli samozrejme NASUM).
Jakmile je kapela utužena rodinnými vazbami, je to vždycky tak nějak znát. Teď nemám na mysli skvadry jako HANSON nebo KELLY FAMILY...
Spomedzi nových tvárí slovenskej tvrdej rockovej či metalovej scény sa aktuálne hlásia bratislavskí LATERAL PRESENCE, pôsobiaci v zmiešanej päťčlennej zostave s vokalistkou Mirou...
Grindujúci bratia Ježišovi fungujú v Stropkove už od roku 2009, „Reign Of Evil“ je však myslím ich oficiálny debut a pošťastilo sa ho vydať rovno u Bizarre Leprous.
Švajčiarska metalová scéna nie je žiadna popoluška, alpské údolia možno nelámu rekordy v počte kapiel na meter štvorcových, nájdete tam však spolky, bez ktorých by viaceré kovové subžánre vyzerali prinajmenšom inak...
Japonsko mě nepřestane překvapovat. Ukrývá poklady. Nejen MONO, ENVY, případně HEAVEN IN HER ARMS. V posledních dnech pro mě nejjasněji září v současné době již patnáctiletý klenot jménem TOE.
Doom, resp. doom/death metal a Holandsko, to kedysi patrilo k sebe, jedna z najvýraznejších žánrových scén zrodila klenoty ako THE GATHERING, CELESTIAL SEASON...
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.