VEENA - Help it to die.
Tohle je bez debat jedna z nejlepších rockových desek minulého roku, která se v naší kotlině urodila. Když to VEENA před pár lety zapíchla, tajně jsem doufal...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tohle je bez debat jedna z nejlepších rockových desek minulého roku, která se v naší kotlině urodila. Když to VEENA před pár lety zapíchla, tajně jsem doufal...
Po debute crust/grinderov ATARAXIA a digipackovej reedícii štvorskladbového proma SYNTHETICALLY REVIVED, na ktorom sme v roku 2002 mohli počuť, ako sa dá u nás zareagovať na vtedajšiu tvorbu USBDM veličín DISGORGE...
Z bohatej kolumbijskej BDM scény sa s novým albumom hlásia MENTAL APRAXIA. Skupina existuje – asi skôr sporadicky – od roku 2001 a predošlý, debutový album „Cinical – Hypocritical Existence“ vydala u „Kojota“ v roku 2006.
Od minulého alba, nazvaného „Enjoy Eternal Bliss“, jsme u těchto talentovaných Britů museli čekat téměř deset let na další album, ale vyplatilo se. Předchůdce považuji za jedno z nejepičtějších kytarových alb a tak nároky na „Under Summer“ nebyly malé.
Loni jsem se v roční bilanci rozplýval nad debutem francouzské kapely GLACIATION, která tradiční pojetí černého kovu přeměnila v cosi velmi bizarního a vzrušujícím způsobem perverzního.
Zakladajúca banda švédskej školy brutálneho death metalu a najväčšie tamojšie meno jeho prvej generácie za štvrťstoročie existencie zažila všeličo, aj odchod hlavného ťahúňa...
Neprikladajte veľkú váhu tomu, že traja z týchto štyroch chlapov vyzerajú ako šoféri MHD či majstri odborného výcviku, na hranie výborného pohansky ladeného black metalu im to evidentne stačí.
V posledních dnech nemohu z uší vyhnat tuhle desku, která mi tam vlezla a tvoří dokonalý soundtrack k podzimu.
Banskobystrickí ACID FORCE vznikli len pred dvoma rokmi, naživo som ich však už odvtedy stihol zo trikrát, po koncertnej stránke sa rozhodne neflákajú.
S druhým albumom sa vracia spolok, ktorý subjektívne považujem za čosi ako súčasnú anglickú BDM jednotku. Londýnčanov UNFATHOMABLE RUINATION sme si podrobnejšie priblížili pri ich debute...
Ani sa to nezdá, ale deathmetaloví ukrutníci z dánskeho Silkeborgu sa albumovo odmlčali až na štyri roky, počas ktorých o nich bolo počuť menej...
Pokračujeme v zvestiach z poľského chrámu pravovernej metalovej temnoty. Táto je o tom, že v bangladéšskej Dháke od roku 2014 v zložení Mal’akh (basgitara)...
Master Of Graveyard Torment (bicie, vokály) a Coqueror Horus (gitary, vokály) sa so svojím prvým demom hlásia z Lexingtonu v Kentucky.
Tuhle kapelu bych asi odhodil jako další ze souborů, jež v mých očích dehonestuje posthardcoreový subžánr, jen kdyby mi v některých chvílích tak vřele nepřipomenula některé kapely...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.