ROTTEN SOUND - Abuse To Suffer
Je zábavné, že dlhý čas boli ROTTEN SOUND napriek svojmu fínskemu pôvodu spomínaní ako „jedna z dvoch najlepších grindoviek švédskej školy“ (tou druhou boli samozrejme NASUM).
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je zábavné, že dlhý čas boli ROTTEN SOUND napriek svojmu fínskemu pôvodu spomínaní ako „jedna z dvoch najlepších grindoviek švédskej školy“ (tou druhou boli samozrejme NASUM).
Jakmile je kapela utužena rodinnými vazbami, je to vždycky tak nějak znát. Teď nemám na mysli skvadry jako HANSON nebo KELLY FAMILY...
Spomedzi nových tvárí slovenskej tvrdej rockovej či metalovej scény sa aktuálne hlásia bratislavskí LATERAL PRESENCE, pôsobiaci v zmiešanej päťčlennej zostave s vokalistkou Mirou...
Grindujúci bratia Ježišovi fungujú v Stropkove už od roku 2009, „Reign Of Evil“ je však myslím ich oficiálny debut a pošťastilo sa ho vydať rovno u Bizarre Leprous.
Švajčiarska metalová scéna nie je žiadna popoluška, alpské údolia možno nelámu rekordy v počte kapiel na meter štvorcových, nájdete tam však spolky, bez ktorých by viaceré kovové subžánre vyzerali prinajmenšom inak...
Japonsko mě nepřestane překvapovat. Ukrývá poklady. Nejen MONO, ENVY, případně HEAVEN IN HER ARMS. V posledních dnech pro mě nejjasněji září v současné době již patnáctiletý klenot jménem TOE.
Doom, resp. doom/death metal a Holandsko, to kedysi patrilo k sebe, jedna z najvýraznejších žánrových scén zrodila klenoty ako THE GATHERING, CELESTIAL SEASON...
A jsou tady zas. Nebo spíš a je tady zas. Už potřetí. Jedno z nejsevřenějších spojení pravověrné elektroniky s tvrdostí a průrazností metalu.
Tuhle hudbu určitě neposlouchejte pod vlivem návykových látek. Nebo se zblázníte. Vážně. I za střízliva se vám v mozku při poslechu WOLVSERPENT roztočí kolečka...
Už dlouho mě takhle drsně neusadila banda mladých rybízků, kteří se před nedávnem začali holit. To, co začalo kytarovými onaniemi dvou teenagerů...
Nedávno jsem tu se slzou v oku vzpomínal díru, která na domácí scéně zeje po odchodu GOSPEL OF THE FUTURE. Žádný těžkotonážní buldozer mě od jejich dob nerozjezdil tak...
Už jsem to tu psal mockrát a napíšu tu zas. Švédsko a kytara je recept, který málokdy nechutná.
Osm let, které uplynuly od minulé desky, to už je celkem dlouhá doba. Otázka, jestli kapela za to dobu kapela provedla nějakou velkou změnou nebo se výrazněji posunula...
Nikdy by mě nenapadlo, že tento dvoučlenný výplach uslyším poprvé živě na Brutal Assaultu. Pokud někde, tak jsem doufal v jihočeský žánrový festival Noise Párty...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.