NIKANDER - s/t
Nedávno jsem tu se slzou v oku vzpomínal díru, která na domácí scéně zeje po odchodu GOSPEL OF THE FUTURE. Žádný těžkotonážní buldozer mě od jejich dob nerozjezdil tak...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nedávno jsem tu se slzou v oku vzpomínal díru, která na domácí scéně zeje po odchodu GOSPEL OF THE FUTURE. Žádný těžkotonážní buldozer mě od jejich dob nerozjezdil tak...
Už jsem to tu psal mockrát a napíšu tu zas. Švédsko a kytara je recept, který málokdy nechutná.
Osm let, které uplynuly od minulé desky, to už je celkem dlouhá doba. Otázka, jestli kapela za to dobu kapela provedla nějakou velkou změnou nebo se výrazněji posunula...
Nikdy by mě nenapadlo, že tento dvoučlenný výplach uslyším poprvé živě na Brutal Assaultu. Pokud někde, tak jsem doufal v jihočeský žánrový festival Noise Párty...
Tak jsme se dočkali. Nadějní Briti, kteří prozatím do světa chrlili jen singly, EPčka a videoklipy, se konečně rozhoupali k velké desce.
Návraty do minulosti v současném prudce nabitém, progresivním a dynamickém kurzu dramaturgie Metalopolis příliš nepěstujeme, ale parta z australského Brisbane za trochu vzpomínek stojí.
Na fešnom digipacku v čiernej, bielej a červenej farbe sa o miesto podelili plzenskí 1000 BOMBS a pražskí BAJONET. Osem skladieb z ich najnovšej tvorby sa zmestí na necelých 22 minút...
Tahle kapela z Ottawy, vedená sympatickou nenápadnou divoženkou Melanií, je pro mě už pár let srdcovkou. Dokazuje, že i grindcore se dá dělat nápaditě...
Můj první kontakt s těmito bažinatými finskými mystiky se udál před drahnou dobou na jednom festivalu v Estonsku. Kluci z DARK BUDHA RISING v nějakém zapadlém krámku nakoupili vinyly několika hodně obskurních pravověrných českých bigbítů...
Popradskou NYMPHU jsme tu naposledy obdivovali před téměř deseti lety. Mluvilo se o ní jako o velkém příslibu do budoucna. To jejich poslední, v současné době posmrtná...
Když jsem byl do několika žebříčků osloven vybrat nejlepší hardcoreové nebo metalové desky za poslední rok, několikrát jsem si povzdechl...
Stýská se vám po časech, kdy mráz přicházel z Göteborgu? Pláčete při vzpomínce na doby, kdy strašný lesů pán Jon Nödtveidt kvílel v pevnosti Somberlain a hřímal na světelné bání?
Ak máte nejaký podrobnejší prehľad o domácom extrémnom hudobnom podzemí, na meno Janek Lovás ste už iste narazili. Aktuálne hádam aj najaktívnejší člen martinskej scény si popri bahnení si v rôznych...
Je to už pár měsíců od její návštěvy v Praze, ale d-beatová sebranka z Portlandu a San Francisca (btw. kalifornská hudební scéna stále vládne!
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.