BELOW THE SUN - Envoy
Člověk by nikdy neřekl, že něco takového může vzniknout někde nad Mongolskem, ve třetím největším a zároveň prý také nejkrásnějším sibiřském městě, kde se občas naměří i mínus padesát pod nulou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Člověk by nikdy neřekl, že něco takového může vzniknout někde nad Mongolskem, ve třetím největším a zároveň prý také nejkrásnějším sibiřském městě, kde se občas naměří i mínus padesát pod nulou.
KEN MODE jsou šílenci. Jejich poslední koncert na Sedmičce byl rozhodně jeden z nejintenzivnějších v minulém roce.
Nejsem si jist, kolik hudebních těles z ázerbajdžánského Baku jsme tu recenzovali, ale dost možná je VIOLET COLD první vlaštovkou ze země...
Pussylover – gitara, Luke aka Tupa Boss – bicie, Killerboogieman – basgitara, Payoung - vokály, Frau Ren aka Felisha – vokály a „hlas sexuálnej orgie“...
TESSERACT zase trochu vyměkli. No a? To přece nevadí. Dokonce jim to takhle i sluší. Zvláště, když k sobě opět přitáhli zpěváka...
Doba šesti let se zdá býti optimální, aby Marek Eben nastřádal dostatek písniček, které pak s bratry a spol.
ENVY se vrátili. Našli cestu ze země plytké beznaděje, kam v minulosti zamířili, a jsou zpět v plné síle. Jestli jsem u minulé desky lámal nad japonskými náladotvůrci hůl...
Projekt ENSHINE založil v roce 2009 Jari Lindholm (ex-SLUMBER, ATOMA), který postupně kolem stockholmské značky zformoval plnohodnotný koncertní line-up.
To, že nová deska FOALS bude skvělá, jsem věděl z různých útržků, co unikly ze studia už dlouho před tím, než vyšla.
No jo... Švédsko. Tam se podobná hudbě dělá prostě sama. Sama a skvěle. TOTEM SKIN jsem poprvé zaregistroval s jejich minulým albem „Still Waters Run Deep“.
Toto album je již teď jednoznačné pro můj TOP 10 pro rok 2015. Zhudebněná epika. Skvělá práce se zvukem. Kapela, která betonovala základy post-rocku, se naštěstí po svém nedávném návratu nenechala strhnout současnou tváří subžánru...
Bristolskou screamo-hardcoreovou kapelu, kde řve divoženka a kytarista nosí triko ORIGIN, mi přinesl do cesty opět letošní Fluff fest.
Letos mě rozsekali na Fluff festu na malé nudle. Teď, když se začíná barvit listí a následně mi už i leckde šustí pod nohama...
Je to už více jak rok, co se ve specifických chvílích vracím k této desce od britského instrumentálního tria BRONTIDE. Zvláštní je, že tato kapela mi vždy pomáhala se soustředit a pouštím si ji vždy...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.