chystají EP "Nekro" a hodlají vystoupit po boku URGEHAL a KOLDBRANN na těchto místech:
Mar. 15 - Berlin (GER) K17**
Mar. 16 - Bischofswerda (GER) East Club**
Mar. 17 - Bitterfeld (GER) Festung Bitterfeld
Mar. 18 - Arnhem (HOL) Goudvishal
Mar. 19 - London (UK) Elektrowerkz
Mar. 20 - Essen (GER) Turock
Mar. 21 - Adelsheim (GER) Live Factory
Mar. 22 - Wien (AUS) Escape
Mar. 23 - Salzburg (AUS) Rockhouse
Mar. 24 - München (GER) Backstage
Mar. 25 - Piateda (IT) New Mexico
Mar. 26 - Uster (CH) Rock City
Mar. 27 - Paris (FR) Locomotive
Mar. 28 - Vosselar (BEL) Biebob
Mar. 29 - Rotterdam (HOL) Baroeg
Mar. 30 - Lichtenfels (GER) Ragnarök festival
Mar. 31 - Osnabrück (GER) Tomahawk festival
OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.