Keith Caputo ukončil práce na své nové sólové desce "Fondness For Hometown Scars", o jejíž produkci se postaral Martyn Lenoble (JANE'S ADDICTION, DAVE GAHAN, PORNO FOR PYROS, THE CULT). Na albu se kromě Caputa podíleli následující muzikanti:
Jochem Van Rooijen - bicí
Marcel Signor - kytary
Michiel Rietveld - basa, akustická kytara
Hosté:
Zac Rae (PEDESTRIAN) - klávesy
Gerry Leonard (DAVID BOWIE) - kytary
Craig Ross (LENNY KRAVITZ, SHERYL CROW) - kytary
Flea (RED HOT CHILI PEPPERS) - trubka
Pokud si nechcete nechat ujít sólového Caputa živě, máte možnost na podzim v následujících německých městech:
Sep. 16 - Köln, Prime Club
Sep. 18 - Hamburg, Knust
Sep. 22 - Berlin, Kato
Sep. 23 - Stuttgart, Die Röhre
Sep. 29 - Konstanz, Kulturladen
Sep. 30 - Wiesbaden, Schlachthof
Oct. 02 - Hameln, Sumpfblume
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
ISBJÖRG - Falter, Endure
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
PAGANIZER - Flesh Requiem
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.