stránka festivalu prešla faceliftom a taktiež tam nájdete nový poster.
KAPELY OEF 2010:
2 MINUTA DREKA
ABLACH
AMPUTATED
ARCHAGATHUS
ATTACK OF THE MAD AXEMAN
AVULSED
BLOODY PHOENIX
CATHETER
CATTLE DECAPITATION
CEREBRAL BORE
CRIPPLE BASTARDS
CUT TO FIT
DERANGED
DISFIGURED CORPSE
DOOM
D.R.I.
EARDELETE
EXHALE
FACIAL ABUSE
FUNERUS
GENERAL SURGERY
HAEMORRHAGE
HOVADAH
INCANTATION
INEVITABLE END
INGROWING
INSIDIOUS DECREPANCY
INSTINCT OF SURVIVAL
JAPANISCHE KAMPFHORSPIELE
KRUSH
LOOKING FOR AN ANSWER
LYCANTHROPHY
MALIGNANT TUMOUR
MARTYRDOD
MASTER
MINDFLAIR
MINKIONS
MISERY INDEX
MUCUS
NASHGUL
NOISEBAZOOKA
NOXA
OBSCURE MORTUARY
PASSIV DODSHJALP
PSYCHOFAGIST
PURULENT JACUZZI
PUTRESCENCE
ROMPEPROP
SEXY POLICE
SOCIAL CHAOS
TINNER
THE ARSON PROJECT
THE SICKENING
TRAUMA MORALIS
TRIGGER
UNLEARNED
VICTIMS
VILEFUCK
VIRAL LOAD
WARPATH
WASTEFORM
WHORESNATION
WORLD DOWNFALL
XAROS
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.