"Kdo že se vrátil na scénu? Pamětníci, fajnšmekři nebo jen znalci tuzemské scény před 14 lety zaregistrovali, jak pražští DEMIMONDE s nadčasovým a dodnes ceněným albem Mutant Star - temným soundtrackem k tehdy nadcházejícímu miléniu - na tuzemské scéně zazářili jak supernova.
Dnes asi již tři roky opět fungující kapela stále produkující ne tradiční mnohovrstevnatou metalovou muziku dokončila práce na novém materiálu, který se na jaře chystá zvěčnit ve studiu. A aby se čekání na novou hudbu neoddalovalo, Demimonde v zimě cvičně něco z nového materiálu s Tondou Smrčkou (Seabeast Production) nahráli. Ukázka nové tvorby - skladba Laval Formation – drobně nastiňuje, kam se dnes DEMIMONDE ubírají a jak se posunuli. Progrese, avantgarda, scénika, postmoderna, science fiction? Od všeho něco, ale určitě mnohem více.
https://demimondeofficial.bandcamp.com/
https://www.youtube.com/watch?v=UOh9kuQfwB8
A blízké budoucno? V dohledné době krom spuštění webu na adrese www.demimonde.cz lze očekávat ještě jednu novou ukázku a počínající koncertní aktivitu, která byla započata v prosinci na kultovním festiválku Christ Mosh Beast. Nejbližší akce se koná 20. 2. v Modré Vopici za účasti Between the Planets (první koncert!), Diphteria a německých No End in Sight.
https://www.facebook.com/demimondeofficial
http://bandzone.cz/demimonde
https://demimondeofficial.bandcamp.com/
https://soundcloud.com/demimondeofficial"
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.