Letos v zimě si všichni náruživí čtenáři a fanoušci domácí metalové historie přijdou na své, jelikož přesně po roce se vrací Kniha kovu, se svým druhým dílem, a pokračuje v započatém, tedy v mapování vývoje jednotlivých subžánrů, které jsou na české metalové scéně zastoupeny, a to od jejich počátků po současný stav. Zatímco se minulý díl věnoval klasické trojici black, death a thrash metal, ten současný se zaměřuje na dva jejich mladší bratříčky, a to konkrétně na doom metal a grindcore. Na první pohled se to může zdát jakožto podivná kombinace, nicméně stejně jako u řady jiných věcí záleží primárně na úhlu pohledu. Tak například pojmeme-li různorodost metalové hudby jako škálu a onu zmíněnou klasickou trojici jako její středový interval, představují pak doom a grind extrémní póly na jednotlivých koncích takovéhoto spektra, a tudíž zde můžeme mluvit o jistě kontextuální příbuznosti. Samozřejmě, oba subžánry se od sebe svým charakterem velmi liší, nicméně oba představují další logický vývojový krok – hledání limitů již etablovaného, jak z hlediska formy, tak i obsahu – jdoucí současně ve dvou protilehlých směrech. Z kompozičního hlediska se tak doom metal vymezuje proti normativní tezi, že metal se hraje rychle, tím, že zkoumá, jak nejpomaleji je ho možné zahrát, zatímco grind tuto bere ad absurdum a naopak hledá, jak nejrychleji je to možné. Z tematického hlediska je to zas obráceně. Zatímco grind jde proti normativní tezi, že metal je a priori seriózní záležitost, skrzevá inkluzi komického elementu a humoru obecně, doom metal je naopak dostává do extrémní polohy svým zaměřením na až existenciálně závažná témata. Jejich podobnost tedy pramení z toho, co oba subžánry v rámci metalu představují, jakou funkci plní.
Druhý svazek Knihy kovu se sestává sice jen ze dvou částí, nicméně tím, co do formy, rozdíly mezi oběma díly končí. I zde se tedy obě části sestávají jednak z historické studie daného stylu, předkládané opět skrze vzpomínky a názory relevantních osobností a přímých účastníků dění, a jednak z přehledu klíčových kapel a osob v daném stylu působících.
Autorem je stejně jako minule publicista, spisovatel a muzikant Václav Votruba, který během onoho roku, jenž od sebe dělí oba svazky, stihl kromě pokračování Knihy kovu sepsat i další beletrické dílo Šumavské běsy, vyprodukovat se svými kapelami další dvě alba (konkrétně pátou studiovku DARK ANGELS a debut THE RIVER OF LOST SOULS), a nakonec ještě začít připravovat své první sólové EP. O sazbu a celkovou grafickou úpravu se opět postaral Tomáš F. Hanzl, alias Chymus (ANTIGOD, ISACAARUM).
Kniha kovu II vychází u MetalGate Records ve formátu paperback a objednávat ji můžete na MetalGate e-shop.
www.metalgate.cz
Tagy:
ANTHROPOID
SINISTRO - Vértice
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
- Dalas
- včera
ABRAMELIN - Sins of the Father
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.
- Dalas
- včera
ONEIROS - Ruminations
Melodický black metal nebo snad gothic metal za hranicí blackového běsnění? Někde v těch končinách se kapela pohybuje. „Ruminations“ se tváří jako první album, ale nedejme se mýlit. ONEIROS jsou jen nedávno přejmenovaní DARK DOOM z britských sklepení.
- Manatar
- včera
LIMINAL SHROUD - Visions Of Collapse
Willowtip není zrovna label, který by se specializoval na melodický BM. Poslouchá se to příjemně, leč chybí tomu výrazné záchytné body. LIMINAL SHROUD se pouští do skladeb s ambiciózním hracím časem, nicméně skladatelsky to zatím plně utáhnout nedokážou.
- Reaper
- před 3 dny
MECHANIC TYRANTS - St. Diemen Riots
První poslech jako ok, ale až ten druhý pookřál a naplno odhalil, že toto je v zásadě hodně veselá parta, co si jede svůj speed/thrash s osmdesátkovým nádechem a bez vyječených falzetů. Jestli mohu někde užít spojení příjemný bigbít, tak je to právě tady!
- Dalas
- před 3 dny
LADY GAZA - s/t LP
Dva lidi, deset palců, necelých 14 minut, 25 tracků. Zábavný fastcorový nálet s powerviolence chuťovým ocasem a českými texty. Otyn v Davosu tomu dal široký chlupatý sound, takže to i s jednou kytarou zní jak závodní parní válec.
- RIP
- před 3 dny
PSYCHLONA - Warped Vision
Noisyho tip trefuje v mém případě přímo střed terče. Tendlecten stoner rock já hodně můžu. Ty kytarové riffy rozkročeny mezi blues a vyhulenou psychedelii mi vysloveně dělají dobře a ta nenucená uvolněná atmosféra devadesátek vše korunuje ve skvělý celek.
- Dalas
- před 3 dny
DISKUSE A HODNOCENÍ
DVNE - Voidkind
- kamanova_boy
- včera
BLOOD INCANTATION - Absolute Elsewhere
- patras
- včera
NAILS - Every Bridge Burning
- kamanova_boy
- před 2 dny
HORIZONT: AMERICKÁ SÁGA - Střelba slepými náboji
- Xmilden
- před 2 dny