Nová akvizice v naší stáji se prezentuje tvorbou, jenž kombinuje klasické žánrové prvky s melodickými linkami, které pak společně s vokálem otiskují do jednotlivých skladeb jasně rozpoznatelný rukopis, v záplavě dalších kapel tak důležitý.
Veškeré tyto ingredience budou zastřešeny dílem nazvaným „Absorbing Roots“, jenž navazuje na 6 let staré debutové album „Descent“.
Originální grafický koncept vytvořil Adam Parazit Šluch a jeho studio Old Skull Artworks.
01. Absorbing Roots
02. Clinic Death
03. Image in the Mirror
04. Paradise
05. River in Silence
06. Hands in Chains
07. Mental Demise
08. Grime
09. Depressive Reality
Recorded, Mixed and Mastered by Martin Barla at MF studio, Poprad 2017
Music & Lyrics: Surgery (2014-2017)
Cover artwork: Adam Šluch - Old Skull Artworks
Photography by: Radoslav Vastuško
SURGERY:
Miroslav Tatranský - guitars
Petr Mikolaj - drums
Radoslav Body - guitars
Rastislav Šelleng - vocals
Róbert Hanečák - bass
Facebook: https://www.facebook.com/Surgery.Poprad/
Bandzone: http://bandzone.cz/surgery
Contact: helljahve@azet.sk
Oficiální trailer: https://www.youtube.com/watch?v=1DaFw0LLJJQ
Objednávejte na:
http://www.supug.cz
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.