Navštívit koncert metalové kapely vám může někdy zachránit i život! Své o tom vědí tito Američané a především jedna jejich fanynka, kterou během vystoupení zasáhlo pivo vržené do publika kytaristou Jordanem Buckleyem. Zmiňovaná dívka začala den poté pociťovat problémy s jedním okem. V domnění, že jde o infekci způsobenou oním vrženým kelímkem s pivem, vyhledala lékařskou pomoc. Nakonec se ukázalo, že nikoliv infekce, ale počáteční stádium mozkového nádoru působilo bolest v oku. Obrovská náhoda tak napomohla zákeřnou nemoc podchytit ještě v počátečním stádiu. Otázkou zůstává, zda-li by bolesti nenastaly i bez návštěvy metalové show. Nicméně takhle je z toho krásný příběh, neníliž pravda?
A lady came up to me and said “I saw you guys a little bit ago, and you spit beer in the air, and I was in front and some got in my eye.” I apologized. Said our shows get wacky, never know what’s gonna happen. I was probably just trying to mimic someone way cooler than me...
— jordan buckley (@JordanETID) 21. července 2018
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
ISBJÖRG - Falter, Endure
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
PAGANIZER - Flesh Requiem
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.