Plus special guests: Årabrot / Jo Quail
19.04.2019 – PRAHA – UNDERDOGS
Dvacet let intenzivní hudební terapie
Existuje jen málo tak věhlasných instrumentálních kapel, jako jsou japonští MONO. Ti se za dvacet let své existence dostali do přední špičky post-rockových kapel, ačkoliv se sama kapela tomuto žánrovému popisku vyhýbá. Sami svojí hudbu popisují jako prolnutí mnoha elementů a pocitů, sloučených do hudby. Turné Nowhere Now Here nejen že mapuje dvacet let existence kapely, ale také jejich stejnojmennou novou desku, jenž je desátým zářezem v jejich diskografii. Jako speciální hosty sebou přiváží Grammy oceněnou norskou rockovou formaci ÅRABROT a talentovanou britskou čelistku JO QUAIL. Těšit se tak můžeme na další nezapomenutelný hudební zážitek, který bude podkreslený potemnělým prostředím klubu Underdogs.
Facebook event: https://www.facebook.com/events/2120840317983023/
Vstupenky: https://obscure.cz/en/tickets/detail/id/200
MONO – Breathe
https://www.youtube.com/watch?v=GhYGWNMSS-Q
ÅRABROT – Maldoror‘s Love
https://www.youtube.com/watch?v=JwL8CwzDKSw
JO QUAIL – The Falconer
https://www.youtube.com/watch?v=ph7Vfm_otLo
IOTUNN - Kinship
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
ISBJÖRG - Falter, Endure
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
PAGANIZER - Flesh Requiem
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.