Po predĺženom víkende strávenom v lone malebných stredoslovenských hvozdov prichyľujúcich „Grapow Studios“ sú CASTAWAY o krok bližšie k svojmu tretiemu albumu.
Bratislavčania majú zatiaľ na svojom konte power-metalový debut „Over the Drowning Water“ (2006) a prog rockový experiment „Choices & Patterns” (2013), pričom na vznikajúcom počine sa kapela podľa vlastných slov usiluje oba uvedené prístupy optimálnym spôsobom skombinovať.
Nové CD by malo uzrieť svetlo sveta na jeseň tohto roku a CASTAWAY ho plánujú uviesť do života na sérii novembrových koncertov po slovenských a českých kluboch (Bratislavčania si môžu poznačiť do kalendárov termín 22. november v Randale).
Aby sa však o novom albume iba nerozprávalo, CASTAWAY aktuálne predstavujú svoj nový singel „Where Do We Go From Here“. Po predchádzajúcom videu „Fallen“ ide už o druhú predzvesť novej nahrávky, s tým že obe tieto skladby budú na albume zastúpené vo svojich dlhších verziách.
Osobitosťou novej skladby je určite špeciálny hosť, ktorým je Talian Paolo Giordano. Hoci hudobným fanúšikom nemusí toto meno veľa hovoriť, literárni nadšenci by mohli spozornieť. Ide o „multiplatinového“ spisovateľa, autora dnes už kultového románu „Osamelosť prvočísel“, ktorý špeciálne pre potreby tejto skladby prečítal krátky úryvok zo svojej novely „Čierna a strieborná“.
Autor textu a klávesák Andrej Kutiš vysvetľuje: „Téma WDWGFH mi napadla práve pri čítaní tejto knihy. Keď potom Peter (Bulík, gitara) prišiel s tým, že na úvod skladby by to chcelo nejaké hovorené slovo, automaticky som si spomenul na Paola. Zhodou okolností som mal na neho kontakt a vedel som, že k hudbe má veľmi blízko. Oslovil som ho s malou dušičkou, nebolo ho však treba vôbec presviedčať. Naopak, myšlienkou prepojiť týmto spôsobom naše dva úplne odlišné svety bol priam nadšený“.
Zaujímavosťou spojenou s „Where Do We Go From Here“ je určite aj to, že video k piesni, ktorej témou je v zásade plynutie/nedostatočné využívanie času, vzniklo na rovnakom mieste, kde CASTAWAY vo svojich začiatkoch nafotili promo materiály ku svojmu prvému albumu.
VOLA - Friend Of A Phantom
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
ISBJÖRG - Falter, Endure
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
PAGANIZER - Flesh Requiem
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR - In Service Of The Dead
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.