"2 CD, 10 kapel, 31 skladeb a 158 minut muziky
Jak se stalo v posledních letech dobrým zvykem, začátek roku patří v Supraphonu novému dílu dramaturgické “Line” řady, jež mapuje vývoj české hudební scény od doby beatové dál. Novinka, pojmenovaná Jazz Rock Line 1971-1981 navazuje na dříve vydané tituly Beat Line 1967-1969 (2016), Big Beat Line 1965-1968 (2017), Beat (Al)Boom 1968-1970 (2018) a Rock Line 1970-1974, a jak už její název napovídá, tentokrát došlo na dekádu, kterou je z hudebního hlediska možné souhrnně označit jako fusion. Těšit se můžete na deset kapel od Blue Effectu, přes Energit, Jazz Q až po Pražský výběr a 31 skladeb s celkovou stopáží 158 minut. Podívejte se na video teaser: https://youtu.be/3FGfFL2OElA
„Slovo fusion nebylo marné, když hledání přesnějších vy´razů k prolínačce jazzu, rocku, blues, artu, funku, synth a jiny´ch zdrojů sice probíhalo, ale spíše jen zahušťovalo prostor. Muzikantům to ovšem bylo jedno, neboť princip byl v jejich společném hraní, nikoli v nálepkování,“ vysvětluje editor kompilace Karel Deniš souhrnný název, pod nějž spadaly různé žánrové fúze, kterým ve zdejších podmínkách paradoxně pomohla i společenská normalizace.
Zatímco bigbít dostával od komunistického režimu kruté rány v podobě zákazů hraní, přejmenovávání kapel a přetextovávání písní z angličtiny, nuceného převlékání a ostříhání, likvidačních přehrávek a jiny´ch buzerací, jazz se spíše „směl“. Převaha instrumentálních témat, obvykle neprovokativní názvy souborů, většinou přijatelně civilní vzhled muzikantů a jejich pravidelně vystudovaná hudební gramotnost – to všechno byly ve finálním důsledku plusové body a pro cenzory matoucí aspekty. Kombinace bigbítu a jazzu se tak stala pro další vývoj tuzemské hudební scény zcela zásadní. Kromě samotného prolínání žánrů byla totiž i vítaným úkrytem řady rockerů v azylu bolševikem milostivě povoleném.
Vše výše uvedené se odrazilo i v tehdejší produkci Supraphonu a Pantonu, která sice nebyla vždy kompletní a včasná, ale i tak poměrně obsáhle reflektovala dění na čs. jazzrockové či spíše rockjazzové scéně. 2 CD Jazz Rock Line 1971-1981 tak zahrnuje desítku špičkových kapel z katalogu obou vydavatelství, která je na stopáži 158 minut reprezentována jak svižnými a krátkými písněmi, tak do detailů propracovanými i více než desetiminutovými kompozicemi. Vedle starší generace již zkušených muzikantů (Blue Effect společně s JOČRem či Jazz Q), kteří během let získali obdivuhodný instrumentální um a patřila jim především první polovina 70-tých let, je samozřejmě zastoupeno i tehdejší experimentům nakloněné mládí (Pražský výběr, Combo FH, Mahagon aj.), jemuž náležela zejména druhá polovina dekády.
„Může se snad zdát, že je to hudební dávnověk: skladby jsou na dnešní klipovou dobu často příliš dlouhé a některé postupy i zvuky odnesl čas, ale myslím, že jazzrocková éra byla zásadně důležitá. Dala šanci veřejně vystupovat i mimořádny´m zjevům typu Padrůňka, Francla či Jelínka, kteří by tehdy v rockové podobě u soudruhů dozajista neuspěli. Navázala na světové trendy s tím, že zpoždění bylo v tomto případě poměrně minimální. Učinila u nás syntetizéry trvalou součástí nástrojové nabídky ve chvíli, kdy se v popu ještě spíše komerčně bzíkalo a v rocku se vytvářely závažné art plochy, jen zčásti využívající možností rozšiřujícího se zástupu mašin. A konečně se jazzrock stal, zpočátku snad trochu z nouze, potřebny´m pokračováním muzikantského vy´voje a předmětem nadšené divácké kulisy ze šedesáty´ch let,“ dodává v bookletu 2CD Deniš k období, jež i s časovým odstupem nabízí řadu atraktivní muziky s bonusem v podobě faktu, že mnoho muzikantů lze stále vídat na koncertních pódiích – a srovnávat."
Tagy:
MACABRE
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
- Reaper
- dnes
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
- Reaper
- dnes
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
- Reaper
- včera
VAMPIRSKA - A Liminal Heart Paints The Deepest Shade Of Serenity
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
- Reaper
- včera
ALARM! - Alarm!
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
- Noisy
- včera
OPETH - The Last Will And Testament
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
- Thorn
- včera
LINKIN PARK - From Zero
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
- Rudi
- před 2 dny
DISKUSE A HODNOCENÍ
VOLA - Friend Of A Phantom
- knedlik
- před 8 hodinami
REBEL SOULS - Leviathan
- kannibal28
- dnes
PINK PARADOX - Broken Dolls
- kannibal28
- dnes
OBEYER - Chemical Well
- kannibal28
- dnes
NUKORE - The Blackout
- kannibal28
- dnes
MUGGER - Luck Forever
- kannibal28
- dnes