Diplomových či bakalářských prací na téma "metal" utěšeně přibývá a je možno narazit i na posudky, které svědčí o nebývalém rozhledu akademických funkcionářů. Nelze než upozornit na oponentní posudek Mgr. Jiřího Bernkopfa, přestože má jednu zásadní vadu. Posuzovaná práce ani v pramenech nezmínila www.metalopolis.net a oponent se zmohl toliko na poznámku "k internetovým zinům bych doplnil Marastmusic.com". I přes toto hrubé opomenutí, za které by bylo na místě vrátit většinu diplomů, citujeme:

 Posudek  diplomové práce

 Název práce:               Heavymetalová hudba v České republice po roce 1989

 Studijní obor:              Sdružená uměnovědná studia

Autor/ka práce:           Anna Minjaríková

Vedoucí práce:            PhDr. Aleš Opekar, CSc.

 Autorka si uložila takřka nesplnitelný úkol – zmapovat metalovou scénu od roku 1989 v ČR a srovnat ji s jinými postkomunistickými zeměmi. Přestože mám k práci určité výhrady, chci předeslat, že autorka provedla obrovský kus práce a z hlediska požadavků na bakalářskou práci svůj úkol splnila na výbornou.

 Moje připomínky jsou následující:

      V práci není nikde definováno, co všechno autorka zahrnuje pod pojem heavy metal. Patří tam i black metal, death metal a grindcore? Pokud ano, je třeba to definovat. Osobně bych doporučoval požívat termín heavy metal jen pro starší žánry (power, speed aj.) a black, death a thrash (potažmo grind) považovat za oddělené žánry, zejména kvůli jejich publiku, které by se stěží identifikovalo jako „heavymetalisté“.

      Je jasné, že v práci nelze zmínit všechny relevantní kapely, nicméně dovolím si vytknout přílišný důraz na SSOGE, jejichž rozhovory jsou citovány ve většině kapitol, naopak v práci nejsou vůbec zmíněni jejich (podle mě hudebně zajímavější) konkurenti Dying Passion, z blackmetalu se hovoří o Root a špičkových Masters Hammer, ale nejsou zmíněni Trollech, Umbrtka, či Stíny plamenů, což jsou jména, která dala českému blackmetalu svoji tvář. Atd. Doporučuji proto nezaměřovat se jen na kapely, které jsou komerčně úspěšné, mnoho zajímavých jmen bývá v jejich stínu. 

      Klíčový konec 80. let je v práci zmíněn jen okrajově. Právě tehdy ale došlo k prvním kontaktům s metalem, objevily se první kapely, ktré nadlouho definovaly, kterým směrem se u nás bude metal ubírat. Považuji za důležité si uvědomit, že metal k nám přišel již v době, kdy se v Americe jednalo o masově prodávanou komercializovanou hudbu. Ani náhodou u nás nešlo o revoltu dělnické třídy, jako tomu bylo v 70. letech v Anglii, metal byl hotovým produktem, který cílil na mladého posluchače. Protestní náboj byl nulový, většina českých metalových kapel vznikala jako zábavové kapely. To ilustruje přístup kapel Arakain a Citron, které byly ochotny vystoupit na Festivalu politické písně v Sokolově v roce 1984. Žádná undergroundová nebo punková kapela by se k něčemu takovému nesnížila. V literatuře mi chybí práce M. Vaňka: Byl to jen rockroll?, která se věnuje mimo jiné právě metalu na konci 80. let.

      Myslím, že autorka přeceňuje konflikt křesťanství a metalu. Jmenované případy jsou zajímavé a je třeba o nich mluvit, nicméně je jasné, že většinou jde o konflikt vyvolaný fanatiky na té či oné straně. Osobně nevidím v metalu a křesťanství žádný rozpor, dnes je jasné, že u většiny kapel je satanismus jen hranou pózou (mimo jiných to přiznal např. Tom Araya (Slayer) ve filmu Sama Dunna Headbangers Journey: přestože se považuje za katolíka, nevadí mu zpívat skladbu „God hate us all“). Na druhou stranu kapela, která vystupuje s otevřeně satanistickou symbolikou a v textech nabádá k násilí a rouhání, by neměla být překvapena, když tím vyprovokuje fanatické (nebo naivní) přívržence té či oné církve k nějaké akci. O to jim přece jde, ne?

 Dále si dovolím uvést na pravou míru některé omyly nebo zavádějící výroky:

„Na konci 70. let se také z pohasínajícího punku rodí subkultura gothic“ – tvrdit, že na konci 70. let punk pohasínal je přinejmenším sporné.

 Citát P. Hrabalíka: „...[hudba grunge] dovedla k praktickému zničení glam metalu.“ - Jistě to bylo myšleno tak, že byl zničen dočasně nebo možná byl zničen v očích dospívající mládeže. „Prakticky zničený glam metal“ jsme mohli vidět na koncertě Kiss v Brně 20.5.2017 s 25.000 návštěvníky.

 „Díky tomu si kapely, jež byly ochotné přistoupit na patřičné požadavky, mohly alespoň v rámci undergroundu vybudovat prostor potřebný pro tvoření a do určité míry i vydávání alb a vystupování, o čemž svědčí například právě existence skupiny Arakain, v níž A. Brichta jistou dobu působil.“  - Je underground slučitelný s „ochotou přistoupit na patřičné požadavky“? Podle mě ne. (Viz moje poznámka o Arakainu a Citronu výše.)

 „Už nedlouho po revoluci bylo proto možné vidět v televizi například blackmetalovou kapelu ROOT, ačkoliv i v té době kapela hrála roli jakýchsi českých metalových „plastiků“ (Str. 18).“65 Jde opět o řádně citovaný výrok P. Hrabalíka, nicméně vytržený z kontextu rozsáhlého článku. Root jsou bezpochyby legendou, jejich hudba i image byla ve své době zjevením, ale z dnešního pohledu působí jejich nejstarší skladby (i infantilní kingdiamondovská image) spíš úsměvně. To se nedá říct o PPU, jejichž skladby na hodnotě neztratily. Z toho důvodu z Hrabalíkovým tvrzením spíš nesouhlasím.

 K internetovým zinům bych doplnil Marastmusic.com.

 Blackmoon byl redaktor Sparku, nevím o tom, že by se tak kdy jmenoval nějaký člen Krabathoru.

 Obscene extreme je především grindcorovým festivalem. Heavy metal v užším slova smyslu tam nezazněl nikdy. Jeho doménou jsou grind, crust, brutal death metal, výjimečně thrash. Festival byl pořádán kromě ČR i v Japonsku, Kanadě a Austrálii. Pro fanoušky heavy metalu sotva představuje významnou událost, ale jako grindcorový festival je snad největší na světě.

 Anatolij Arťuch není hlavou petrohradských věřících, je to „pravoslavný aktivista“ (ve skutečnosti fanatik a extremista), v případě Belphegor jednal na vlastní pěst, nikoho nezastupoval.

 Masters Hammer je právě jednou z mála kapel, které píšou texty výhradně česky. (Na str. 48 se naznačuje, že MH prorazili díky angličtině.)

 Není hlavní důvod psaní textu v angličtině prostě to, že je těžké napsat v rodném jazyce text, který by nezněl trapně? Neslouží angličtina spíš k tomu, aby v ní kapely schovaly neumělé verše spoléhajíc se na to, že většina posluchačů také nejsou angličtí rodilí mluvčí? (Str. 49)

 Diplomantka prokázala, že metalovou scénu intenzivně sleduje a má široký rozhled. Úkol představit nejvýznamnější kapely a metalové události z různých poskomunistických zemí samozřejmě není v práci tohoto rozsahu možné, bylo by potřeba číst místní periodika a konzultovat s insidery z těchto zemí, kapitola 6 tak představuje spíš kusý, nicméně zajímavý a čtivý přehled metalových událostí a kauz ve východní Evropě.

 V pracích věnovaných metalu a psaných často fanoušky žánru bývá největším problémem malý odstup od zkoumané látky. Diplomantka se poctivě snaží odlišit primární a sekundální zdroje, ale často se nechá zmást sebeprezentací kapel. Je jasné, že metalisté se prezentují jako rebelové, neohrožení bojovníci a hrdinové, ale ve skutečnosti je to jen součástí jejich image, jsou apolitičtí a tudíž schopní výrazných ústupků, mainstreamový metal je showbussines jako každý jiný. K tomu bych doporučoval práce R. Walsera: Running with the devil, D. Weinstein(ové): Heavy Metal Music and its Culture a P. Wickeho: Anatomie des Rock aj.

 V práci jsou občas vynechaná slova, špatně napsané čárky a nevhodné vazby, na druhou stranu práce dvojnásobně přesahuje povinný rozsah.

 Oceňuji mravenčí práci, kterou diplomantka věnovala studiu časopisu Spark a jiných pramenů a systematizaci tak rozsáhlého materiálu. Práci doporučuji k obhajobě.

 Celkový návrh hodnocení: A

Celou práci najdete na odkazu https://is.muni.cz/th/ih2oj/.