Do takřka domácího prostředí Flédy vám přijedou zahrát průkopníci svých vlastních žánrů: brněnští Angláni CRADLE OF FILTH spolu s ALCEST!
Jejich 'Existence není marná'! Tedy pokud mistři dramatického metalu CRADLE OF FILTH budou stále točit takové desky, jakou je novinka. Třináctá deska „Existence is Futile“ totiž potvrzuje, že brněnsko-anglická formace je právem legenda a že do starého železa rozhodně nepatří.
Samozřejmě, CRADLE OF FILTH svůj sound definovali již před třiceti lety, takže přijít s něčím zásadně novým je neobyčejně těžké, ale na posledních třech albech, a novince především, je vše podáno s takovou grácií a lehkostí, že vás vzpomínky zvedají ze židle a připomínají časy, kdy tento žánr CRADLE OF FILTH definovali.
„Existence is Futile“ po kompoziční stránce přináší komplexní, proměnlivé, atmosferické, ale dynamické skladby plné dramatických změn, chytlavých melodií, brutálních rytmů a Daniho nenapodobitelného zpěvu. CRADLE OF FILTH jsou extrémní gothic-metalový blockbuster, v němž mísí temnou romantiku, dramatický akčňák a vášnivý horor.
CRADLE OF FILTH jsou jen jedni a jejich poslední, dobře ustálená sestava potvrzuje slova o bájném Fénixovi. Povstaňte i vy, do „domácího“ prostředí Flédy vám přijedou zahrát CRADLE OF FILTH!
ALCEST v roce 2000 založil písničkář a multiinstrumentalista Neige, ke kterému se v roce 2009 připojil bubeník Winterhalter. ALCEST jsou průkopníci, kteří do black metalu zakomponovali post-rock/shoegaze prvky, čímž vznikl populární post-blackový žánr, dnes často označovaný jako 'blackgaze'.
Ten na jejich čtvrtém album „Shelter“ (2014) sice znamenal odklon od metalového zvuku ve prospěch dreampopové estetiky, následné album „Kodama“ (2016) zas bylo inspirované anime Hayao Miyazakiho "Princezna Mononoke", kde se hlavní hrdina vyrovnává s pocitem, že nikam nepatří a že žije mezi světy, které zas značilo návrat ke stylu jejich rané tvorby.
Po nadměrném koncertování se Neige cítil vyčerpaný a čelil temnějším stránkám své osobnosti. Zatímco bojoval o znovuspojení se svou duchovní podstatou, napsal poslední a dosud nejkatarznější desku „Spiritual Instinct“ (první pro Nuclear Blast). Slévají se na ní heavy prvky i odlehčenější aspekty kapely, ALCEST tu namáčí prsty do mnoha stylů a zní temněji. Stále jsou však mezi průkopníky v sebou vytvořeném žánru. Tyhle atmosféry umí jedině Neige a Winterhalter!
Předkapelou jsou NARAKA. Hudba francouzské kapely, v jejíž řadách působí bývalý bubeník Dagoba Franky Costanza, je směsicí moderně pojatého death/thrash metalu s nádechy black metalu a orchestrací. Jejich debut „In Tenebris“ smíchal a zmasteroval Logan Mader, obal vytvořil Seth Siro Anton.
12. 10. 2022 – Brno, Fléda
FB event: https://fb.me/e/3vQA3YKCK
e-TICKET: https://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/493
CRADLE OF FILTH
https://youtu.be/Wks1aBh49sQ
ALCEST
https://youtu.be/69fnUZhV8SI
NARAKA
https://youtu.be/rgO6bJUXf8U
Předprodej dále v síti Ticketmaster.
OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
MŮRA - Needle Cathedral
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
SILO - Druhá řada
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
CYANIDE GRENADE - Cannibal Era
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
MANY EYES - The Light Age
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
American Primeval
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
FU MANCHU - The Return Of Tomorrow
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.