Tvrdí, komplikovaní, melodičtí a vtipně ulítlí. Italové DESTRAGE ze sebe sypou příjemně bláznivý mišmaš a hrají ho s velkým přehledem. Fanoušci SikTh, Dillingeru nebo Betweenů by neměli chybět!
DESTRAGE jsou žánrově pestrá progy jednotka z italského Milána. Kapela založená skoro už před 20 lety asi snese zařazení v rámci škatulky progressive metalcore, ale šikovně využívá vícero žánrů: mathcore, pop, djent, metalcore, ale klidně i elektro rock. Obzvlášť na nové desce „Soo Much. Too Much“ svou muziku Taliáni nakopli jak ďas. Je to přesvědčivá směs divokých rytmů, rozlámaných kytar, nečekaných změn a zpěvu na všechny způsoby. Hudba technicky působivá pro jakoukoli muziko-analýzu stejně jako pro podkres na letní párty.
Speciálním hostem koncertu v pražské Vopici budou domácí RISE OF SURYA. Jedna z nejnadějnějších tuzemských kapel okolo producenta Tondy Smrčky (Seabeast Production) hraje poslechově velmi příjmený moderní progresive metal vycházející z kapel jako Periphery nebo Textures. Krom výtečného debutu mají na kontě čerstvý singl, tak jim ho přijďte pochválit!
, RISE OF SURYA
13. 10. 2022 – Praha, Modrá Vopice
FB event: https://fb.me/e/3wTt9bOd9
e-TICKET: http://obscure.cz/cs/tickets/detail/id/505
Destrage
https://youtu.be/rWAwDsWuWXI
drum playthrough: https://youtu.be/n6Nsj3O-QYw
guitar playthrough: https://youtu.be/XuwbwNiWhcI
Rise of Surya
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
GAEREA - Coma
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.