Po dlouhých 11 letech, několika nahrávkách a změnách v sestavě, vydáváme jihočeským thrasherům LAHAR dlouhohrající album nesoucí název „Stínání hlav“. Současní členové kapely jsou nyní ve vrcholné formě na koncertech i ve studiu. Připravte se na pořádně ostrý a brutální thrash metal, protože tohle album považujeme za nejlepší v jejich diskografii!
Album „Stínání hlav“ nabízí celkem 10 nových songů a vychází na vinylu jako exkluzivní die-hard gatefold LP edice (limitováno 150 kusy), regular LP edice na černém vinylu, kazeta a digitálně. Všechna vydání obsahují booklety s texty a fotografiemi. Autorem obalu je ex-baskytarista kapely Gizbern. Toto vydání navazuje na skvělé nahrávky kapely LAHAR, které vycházely na Doomentia Records v letech 2011 – 2018.
Tracklist:
Intro
Jen další protest
Rok 2547
Smečka děsu
Máš jen jednu šanci
Připrav se chcípnout
Čas lámání chleba
Thrash Nightmare
Pod hladinou
Život tě naučí
Outro
1984
Verze:
Die-hard gatefold LP edition (150 pieces)
Regular black vinyl LP (350 pieces)
Tape, 8-panel J-CARD (100 pieces)
Digital"
více na: https://www.doomentia.com
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.