Britští doomoví veteráni se v březnu představí na festivalu Heavy Metal Thunder v Písku, ale navíc ještě připravují i svojí další řadovou desku. Ta ponese název "Never Quiet Dead" a 25. dubna ji ve všech fyzických formátech vydají Dying Victim Productions. Venku je první singl - skladba "The Dead's Last March".
Předchozí novinka
Následující novinka
LACUNA COIL s přáním smrti
EXIT EMPIRE - Vampire Seduction
Někdejší výrazná naděje hodonínského metalu otočila kormidlo a začala hrát pop. Prý dark, v temných klipech se míhají dívky jen mírně oděnější než Bianca Censori a evidentně se hledá díra na trhu v oblasti elevator music. To je zrada, napsal jsem.
DAWN OF SOLACE - Affliction Vortex
Tuomas Saukkonen se svou náladovou variací na finskou zimu opět nešlápl úplně vedle. Má to svou specifickou atmosféru, jen vokál stále jaksi nevýrazně plochý. Na působivější album "Waves" (2020) to nemá, ale i tak celkem příjemné.
RIOGHAN - Kept
Finská zpěvačka Rioghan Darcy na druhém albu svého projektu pokračuje v mnohotvárné rock/metalové alternativě, kde dokáže kombinovat poprockové melodie s vyhrocenou progresí i emotivní gothicou. Hodně náladové a návykové album.
ALIÉNATION - Aliénation
Štve vás, že Neige je moc zasněný a Herbst zase rozněžnělá bábovka? Zkuste ALIÉNATION a zavzpomínejte si na staré ALCEST, LANTLÔS, FEN a nebo AMESOEURS. Němci se věnují tradičním post-BM / shoegaze recepturám, ale občas se dotknou i melancholického DSBM.
SACRED NOOSE - Vanishing Spires
SACRED NOOSE se věnují death/doom/black metalu v jeho extrémní, nebezpečné podobě. "Vanishing Spires" je dílo dostatečně disonantní, hrubozrnné, ale současně nasáklé poctivou dávkou siřičitanů. Variabilní vokály rovněž stojí za to. Album dle mého gusta.
16 - Guides For The Misguided
Američané dobrovolně uvízli v bažině devadesátkového sludge metalu a je jím v ní dobře. Dobře je i nám - jejich posluchačům. Má to tah odspodu, střední tempa válcují, zvuk neméně a nechybí tomu i několik pod kůži se dostávajících motivů. Moc dobrá práce!
BLIND EGO - The Hunting Party
Další deska projektu Kalle Wallnera, kytaristy německých progrockerů RPWL, je oproti domovské skupině živější a hardrockovější, takže zde nedominují PINK FLOYD nálady jako u RPWL. A je to příjemný kytarový progrock místy až s metalovým feelingem.