poskytl magazínu Midwest Metal interview, v němž komentuje svá nedávná koncertní vystoupení se SLAYER. Dave v něm mimo jiné uvedl: „Zavolali mi. Bylo to asi týden před Vánoci. Manažer mi řekl, co se stalo s Paulem Bostaphem a dále mi sdělil, že kluci (SLAYER) by chtěli vědět, jestli bych s nimi neodehrál pár koncertů, které už byly naplánovány. Po 24 hodinách jsem řekl OK. Domluvili jsme cenu a bylo to. Zpočátku jsem měl ze společného setkání s Tomem, Jeffem a Kerym obavy, jelikož jsem je dloho neviděl, ale nakonec vše proběhlo bez problémů. Ke SLAYER jsem se na těch pár dní přidal hlavně kvůli fanouškům, a sice hlavně kvůli těm mladším, kteří neměli možnost vidět SLAYER v originální sestavě. Kdybych si to mohl se SLAYER vždycky jednou za deset let zopakovat, byla by to paráda!“
THE CURE - Songs Of A Lost World
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.