Arjen Lucassen oznámil jména pěvců, kteří se objeví ve skladbách zařazených na bonusový disk, jenž bude přihozen k reedici alba „The Final Experiment“ (k dostání od 28. února přes InsideOut Music):
Astrid van der Veen (THE ENDORPHINS) – "Dreamtime"
Ruud Houweling (CLOUD MACHINE) - "Eyes of Time"
Rodney Blaze - "The Accusation"
Esther Boer-Ladiges - "Ye Courtyard Minstrel Boy"
John JayCee Cuijpers (COOPER INC.) - "Sail Away to Avalon"
Peter Daltrey - "Nature's Dance"
Marcela Bovio (ELFONIA) - "Waracle"
Irene Jansen - "Merlin's Will"
Valentine - "Charm of the Seer"
A ještě přidejme jména muzikantů:
Arjen Lucassen - guitars, drums and percussion
Lori Linstruth – electric guitar solos [website]
Davy Mickers – drums
Marieke van der Heyden – cello
Ewa Albering – Flute
Jeroen Goossens – Wind instruments [website]
Valentine – piano
Peter Vink – acoustic bass guitar
Dewi Kerstens – cello
DEFEATED SANITY - Chronicles Of Lunacy
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
LEPROUS - Melodies Of Atonement
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
NACHTMYSTIUM - Blight Privilege
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
BODY COUNT - Merciless
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
DJEVEL - Natt Til Ende
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
NEKUS - Death Apophenia
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.