Silence sucks!!! ... Pod tímto heslem se koná již sedmý ročník tohoto kultovního festivalu a dá se říct, že vystupující kapely ho pojaly za své. Dá se to říct hlavně o jihočeských INGROWING, kteří předvedli jedno z nejlepších vystoupení, jenž jsem v jejich podání zažil. Stejně tak o belgických LEN'G TCHE, kteří velice povedeným (rozuměj našlapaným) způsobem představili novou desku. Hlavně to však platí pro švédské DISFEAR. Ti předvedli ještě intenzivnější a energičtější show, než loni v Praze a z mohutného pódia po nich zůstala kůlnička na dříví...Počasí se zdá se konečně uklidnilo a ač nás ještě stále zásobí drobnými kapkami vody, vše nasvědčuje tomu, že to nejhorší už máme za sebou ... Co se týče návštěvníků, tak mám dojem, že výstřednost některých lidí je z roka na rok výraznější a my "normální měkouši" se pohledem na ně alespoň skvěle bavíme... Na fotografii DISFEAR v akci.
Zpráva vložena prostřednictvím mobilního zařízení
THE CURE - Songs Of A Lost World
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
HAVOK - New Eyes
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
ENVY - Eunoia
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
ISBJÖRG - Falter, Endure
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
PAGANIZER - Flesh Requiem
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR - In Service Of The Dead
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?