OBSCENE EXTREME 20:02 - den první
Ani se tomu nechce věřit, že druhý červencový víkend léta 2002 proběhl v Trutnově již čtvrtý ročník kultovního open air festivalu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ani se tomu nechce věřit, že druhý červencový víkend léta 2002 proběhl v Trutnově již čtvrtý ročník kultovního open air festivalu...
Stejně jako loni vyšlo pořadatelům Apocalyptic Form Of Death open air festivalu nádherné počasí a tak se bylo na co těšit.5.7.2002 se až na samotném cípu jižních Čech v malém městečku...
Pár dní před tím, než na Brumlovce rozvine své „meditativno“ jeho svátost Dalajláma, konala se na témže místě duchovní seance poněkud jiného charakteru.
Když jsem se poprvé dozvěděl o této akci a o kapelách, které zde měly účinkovat, neváhal jsem a začal si zajišťovat volný čas na termín konání. I přes drobné komplikace se mi to nakonec povedlo a já se tak mohl těšit na vystoupení studiově velmi přesvědčivě znějících INNER FEAR...
Stejně jako loni, tak i letos jsem se vydal se svými slovenskými kamarády na italský festival Gods Of Metal. Letos byl rozdělen do dvou dnů a sliboval velké jména jako např: Halford...
Počátkem léta vyrazili američtí “králové Heavy Metalu“ Manowar na turné, na kterém prezentují své nové album Warriors of the world. Zavítali i do našich končin a sehráli zde dva koncerty...
Je 1.6.2002 19:20, posilněn lahodným mokem opatrně přelamuji lístek v místě kontrolního útržku aby mi ho ti zuřivci u vchodu neroztrhli celý a vstupuji do Novesty nejzadnějším vchodem.
Nemá cenu stále dokola polemizovat, zda-li název jedného z nejvýznamějších rockových(ehm) koncertů má něco společného s klasickým OZZFEST-em anebo je to jen typické lákadlo pro lidi.
Původně jsem nechtěl na pražskou tečku za historickým turné ARAKAINu psát samostatnou recenzi. Kolega Louis pojal plzeňskou zastávku natolik obsáhle, že se mi jevilo naprosto dostačující doplnit jeho report pouze stručnou glosou...
Tak jsem nabyl dojmu, že s nezvykle slunečním a příjemným počasím, které panuje už od března, se probudili ze zimního spánku i všichni promotéři a agentury.
Věru zapeklité jsou cestičky muzikantova života. Začal jsem o tom vlastně uvažovat už od okamžiku, kdy frontman předskakujících Törr, Vlasta Henych, publiku oznámil...
Už za denního svitu se začala moravská půda otřásat. Přesně, jak bylo avizováno (v 18.30) ohlušila předkapela Inner fear návštěvníky dnešního klání. Já jsem se bohužel v té době nacházel ve spletité frontě na lístek (příště by prodejní místo mělo být řešeno lépe) a tak jsem s vypětím všeho úsilí stihl alespoň poslední 2 songy.
Nedlouho po poslední zastávce (13.9. 2001 Praha -Lucerna Music bar) k nám na pozvání Deathvastation production (management Krabathoru a spol. -Pedra) přijela kanadská horda zovoucí se Cryptopsy.
Ohledně místa konání koncertu, si musíme pouze povzdychnout. Všechny jarní koncerty Edguy byly totiž pro malou výtěžnost zrušeny (tedy i dva české a jeden slovenský).
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.