DESECRATION, ABADDON INCARNATE, FLESHLESS, MURDER PERSONS - Praha, Inferno - 17. dubna 2002
Tak jsem nabyl dojmu, že s nezvykle slunečním a příjemným počasím, které panuje už od března, se probudili ze zimního spánku i všichni promotéři a agentury.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsem nabyl dojmu, že s nezvykle slunečním a příjemným počasím, které panuje už od března, se probudili ze zimního spánku i všichni promotéři a agentury.
Věru zapeklité jsou cestičky muzikantova života. Začal jsem o tom vlastně uvažovat už od okamžiku, kdy frontman předskakujících Törr, Vlasta Henych, publiku oznámil...
Už za denního svitu se začala moravská půda otřásat. Přesně, jak bylo avizováno (v 18.30) ohlušila předkapela Inner fear návštěvníky dnešního klání. Já jsem se bohužel v té době nacházel ve spletité frontě na lístek (příště by prodejní místo mělo být řešeno lépe) a tak jsem s vypětím všeho úsilí stihl alespoň poslední 2 songy.
Nedlouho po poslední zastávce (13.9. 2001 Praha -Lucerna Music bar) k nám na pozvání Deathvastation production (management Krabathoru a spol. -Pedra) přijela kanadská horda zovoucí se Cryptopsy.
Ohledně místa konání koncertu, si musíme pouze povzdychnout. Všechny jarní koncerty Edguy byly totiž pro malou výtěžnost zrušeny (tedy i dva české a jeden slovenský).
Po pojednání o vystoupení Insanie v ostravském Trinity Music Clubu zde máme další reportáž z jejich živého vystoupení, a sice ze křtu nového alba Insanie Trans-Mystic Anarchy...
Nedochvilnost jistě nosí ženské sukně. Dávná pravda se mi opět potvrdila, když jsem čekal ve vestibulu holešovického metra na svoji přítelkyni a ta ne a ne dorazit.
Před vstupem do podzemních prostor pekelného pražského klubu jsem chvíli řešil malé dilema. Dát přednost drtičům Gride, kteří ten večer ničili sluchovody na Papírně...
17:30 v tramvaji směrem ke klubu jsme se dali do řeči s bývalým organizátorem koncertů Death Zone a různých akcí a blízkým přítelem Big Bosse (ROOT) a prokecali s ním v přestávkách téměř celý večer (tak do jedenácti...
Slovenský organizátor undergroundových podujatí veru nemá na ružiach ustlaté. Aj keď sa snaží ako sa len dá, osloví pár zvučných rockových či metalových „STARS“...
Snáď najznámejší viedenský rockový klub Planet Music aj túto sobotu prilákal kroky stoviek fanúšikov kvalitnej hudby do svojich útrob. V onen inkriminovaný sobotný večer sa totiž práve tu konal veľký “metalový trojboj“ v zastúpení : Vicios Rumors...
Naplněn velikým očekáváním, co předvede nový objev české black-metalové scény IMMORTAL TEARS ,jsem se v sobotu 1. prosince vydal do pražského klubu Inferno.
Ponaučení na úvod – dávat si v čase vánoční magórie sraz před „hlavním vchodem Tesca“ je kokotina. Nejen proto, že Tesco má vchody tři a v čase zuřící nákupní horečky stejně frekventované...
Tak nějak v říjnu jsem si uvědomil, že už jsem delší dobu nenavštívil žádný pořádný koncert. Pár dní nato jsem někde spatřil anonci na koncert ANATHEMY a bylo rozhodnuto.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.