PUSHTEEK FEST 2021 - Erupce papírového sněhu v oceánu potu
Nejlepší klubový festival dneška? Brněnský Pushteek Fest. Doteď vyklepávám z bot a hadrů kusy papírových nudlí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší klubový festival dneška? Brněnský Pushteek Fest. Doteď vyklepávám z bot a hadrů kusy papírových nudlí.
Poslední den na Brutal Assaultech povětšinou patřil trochu obskurnějším kapelám a odvážnějším dramaturgickým kouskům a Josefstadt se této šablony drží.
Den druhý. V deset jsem nastoupený u zásuvky, abych dobil baterky do foťáku a v půl dvanácté stříhám páteční pásku na scéně s domácí progresivní groovy metalovou mašinou MEAN MESSIAH.
Po dvou letech opět v Pevnosti. Zvědavě se rozhlížím kolem. Nikde žádná fronta. Maximálně někde čekají jeden nebo dva lidé.
Tak a je to za nami. Ubehlo to až priveľmi rýchlo. A zároveň to vlastne bolo tak akurát - keď sa nestihnete unaviť a premýšľate...
V piatok vychádza nová hudba. DREAM THEATER urobili radosť novým mimozemským singlom z pripravovaného albumu, ale uniknúť od Spotify k živej hudbe na festivale je za každých okolností najsprávnejšia voľba.
Je to krásny pocit, vyraziť opäť na festival. Veľké radosti malého Brutal Assaultu sa začali už v prvý deň. A žiaľ aj starosti.
Dnes se začíná ve dvanáct. Což je úplně skvělé, je možno si přispat a pokecat s lidma. A je možné to provozovat i o něco déle...
Poté, co jsem se vrátil z policejní stanice v Trutnově a vlezl do areálu, jsem s lítostí zjistil, že jsem prošvihnul SICK DESTROYER.
U brány se hlásím v 15:10 a z Bojiště ještě nejdou žádné zvuky. To je podivné, Obscene Extreme povětšinou šlape jako hodinky.
Letošní Obscene Extreme si budu pamatovat hodně dlouho. V mnoha ohledech jsem zažil pár věcí, které se mi do paměti zaryjí velmi hluboko.
Celkem spontánní akce. Na nádraží vyzvedávám kumpána na fesťák a půlhodinový skluz Českých drah mě stojí klenot festivalu...
Psát report z koncertu, kde hraje vaše kapela, je jedna z nejtrapnějších věcí, co se může stát člověku, co hraje v kapele a současně píše o hudbě.
Dvakrát. Slovy dvakrát byl autor těchto řádků od března letošního roku na živém koncertním představení...
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.