BRUTAL ASSAULT 2018 - K danzi(g) a poslechu (očima Louise)
Kde začít? Přiznám se, že musím popřemýšlet. Když totiž vyrazíte na běžný jedno- či dvoudenní hudební festival...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kde začít? Přiznám se, že musím popřemýšlet. Když totiž vyrazíte na běžný jedno- či dvoudenní hudební festival...
K rannímu kafi mi hrají BETWEEN THE PLANETS. Viděl jsem je před týdnem na festivalu Povaleč a musím říci, že k tomu kafi a k rychlému prohrabování se fotkama...
Ako to len robia? Ako môžem mať aj po štrnástich ročníkoch v rade pocit, že to bolo opäť lepšie ako vlani a že sa o rok jednoznačne musím vrátiť?
Říkali, že když pojedu na Brutal Assault, už nikdy nebudu stejný. Že je to ona pověstná "life changing experience". Nelhali. Běžný svět je takový nějaký tichý...
Ačkoliv soupiska letošního ročníku nepřinesla žádné velké jméno, které by mi vyrazilo dech, bylo tu velké množství malých potěšení...
Modrou oblohu křižují bílé obláčky a na hlavní scéně odpálili řečtí, téměř sparťani MINERVA SUPERDUTY svůj set...
I poslední den měl své vrcholy. Mnoho z nich se neodehrálo na hlavních scénách, ale na Oriental stage a Metalgate stage.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti!
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti!
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti!
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest aktuálních dojmů...
Slowly We Boil Bolo koniec osemdesiatych rokov, keď som na akomsi žobradle lúštil roztečené logo „Obit-niečo“. Death metal vtedy začínal stúpať nad hladinu totálneho undergroundu a to...
Bolo to typické dusno pred búrkou - tá nás však príjemne prekvapila v úplne inej, abstraktnejšej...
Poslední den Obscene Extreme lze naprosto striktně rozdělit jednou jedinou a velmi výraznou dělící čárou. Způsobila ji kapela...
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.