TANKARD, ČAD, CATASTROFY - Praha, Futurum - 21. října 2018
Shlédnout nejslavnější německé pivní metalové komando po pěti létech absence v klubovém prostředí...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Shlédnout nejslavnější německé pivní metalové komando po pěti létech absence v klubovém prostředí...
Můžeme se přít o tom, z jakého důvodu ASMODEUS nikdy nepronikli do širšího metalového povědomí, jak se to podařilo mnoha jejich souputníkům.
„Laugh at Peril tour“, toť název světového turné této anglické legendy, kterým hodlá náležitě oslavit 40 dlouhých let svého inspirativního fungování.
Keď na „bruťáckej“ dvadsiatke v Ružomberku hrali SUBURBAN TERRORIST, Tomáš (gitara, vokál) ma tak trochu prehováral...
Pred sedemnástimi rokmi pripadol jedenásty september tiež na utorok. Pamätám si, že som vtedy zapol televízor a nejakú chvíľu mi trvalo...
Prostor Banán zvolil velkoparádně. Nákladní loď Altenburg 1964, zaparkovaná vedle trosek bývalých doků...
Časy, kedy som na koncerty a festivaly vyrážal do diaľok, aj za hranice, mám až na zriedkavé výnimky dávno za sebou.
Leto, Collo a veľké hardcoreové meno. Každému je po niekoľkých takýchto skúsenostiach jasné, do čoho ide.
Obvykle začínají články o pravidelně se konajících festivalech pojednáním na téma „co se od minula zlepšilo“...
Kde začít? Přiznám se, že musím popřemýšlet. Když totiž vyrazíte na běžný jedno- či dvoudenní hudební festival...
K rannímu kafi mi hrají BETWEEN THE PLANETS. Viděl jsem je před týdnem na festivalu Povaleč a musím říci, že k tomu kafi a k rychlému prohrabování se fotkama...
Ako to len robia? Ako môžem mať aj po štrnástich ročníkoch v rade pocit, že to bolo opäť lepšie ako vlani a že sa o rok jednoznačne musím vrátiť?
Říkali, že když pojedu na Brutal Assault, už nikdy nebudu stejný. Že je to ona pověstná "life changing experience". Nelhali. Běžný svět je takový nějaký tichý...
Ačkoliv soupiska letošního ročníku nepřinesla žádné velké jméno, které by mi vyrazilo dech, bylo tu velké množství malých potěšení...
Pro poslech italského power metalu se člověk vždy musí zaštítit ochrannými kouzly. Kupodivu to není nutné pro poslech této party. Projev je civilní, více se opírá o instrumentální výkony inklinující k progu, k tomu zajímavý vokál. Slušné.
Z podzemí Věčného města vzešla tahle gothic/doom parta, která si za vzor bere švédské DRACONIAN a další podobné spolky. Příjemná melancholická záležitost, která na hodinu čas poněkud zpomalí.
Ambient, který je široce rozkročen mezi svoji chill a dark zónu říznutý dungeon synthem. Má oblíbená relaxační hudba poslední doby. Oproti minulému albu „Another Time“ sází trochu víc na „vesmírné“ rejstříky a větší dějovost.
Tak tohle album je pro mě trochu oříšek. Emo rock, který osciluje mezi příjemnou energickou ladností a hodně podbízivými a banálními refrény. Ty na efekt stavěné melodie bolí, ale z nějakého důvodu to poslouchám už poněkolikáté. Je to kýč, ale baví.
Němci MAAT jsou další představitelé egyptologického death metalu ve stylu NILE. A vedle například svých krajanů APEP prezentují to asi nejlepší, co v této oblasti v roce 2024 vyšlo. Příjemná procházka mezi hrobkami faraonů.
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!