Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak jsme na ten report z Flufu zase dva. Jeden Šedivej a jeden Zelenáč. Ten Šedovlas toho stihnul o něco více a přešlapoval už u první kapely Fluff tentu.
Poslední den mě na scénu vytáhlo až slovenské JAKUBYSKO. Slušně frčící thrashující fastcore říznutý power violance...
Toto leto sa v Colloseu zatiaľ nesie v celkom thrashmetalovom duchu, v júni tri brazílske dračice, v júli zase americké tornádo, k nemu dva štýlovo blízke domáce spolky a ten tretí zase z extrémnejšieho súdka...
Jsem opět na Rokycanském letišti, tráva je mokrá, zelená a kolem sebe slyším italštinu, francouzštinu, němčinu i ruštinu. Co se to děje? Přichází Fluff Fest.
Budíček s kapelou RAMIN KUNTOPOLKU, která má jen dva členy v nástrojovém obsazení bicí + megafon. Sestava bicích ohlodaná na kost. Písničky na přání. Neuvěřitelné hlasové kreace.
Popravdě, po včerejším večeru jsem přemýšlel, že si umyji oči v kyselině. Nakonec jsem usnul a ani jsem neměl sny o autodestrukčních klaunech. Ráno slovy klasika "chčije a chčije".
Tento článek je jen pro starší osmnácti let a jen pro otrlé. Opakuji, jen pro otrlé. Tím myslím hodně otrlé. Hned nultý den byl ryzí inkarnací sousloví Obscene Extreme.
Letošní, již osmnáctý, ročník nejextrémnějšího hudebního festivalu na světě posunul v mnohém svoje hranice. Nejviditelnější to bylo první den, kdy v rámci pokoncertní freakshow vystoupil autodestrukční klaun...
Pražská náplavka je jako činná sopka. Její erupce vyhodila jiskry i do dalších měst a tak začínají ožívat místa u řek i v dalších městech. Krom mé rodné Plzně jsem se o tom nedávno přesvědčil i v Ústí nad Labem...
Rok se s rokem sešel a VLADIMIR 518 se vrátil na náplavku řeky Radbuzy. Minulý rok mu tu podklady pouštěl Sifon z WWW a výsledek byl minimalističtější a o poznání industriálnější...
Pokud chováte IRON MAIDEN v srdci, museli jste tam být. A pokud jste tam byli, pak jen jistě potvrdíte má slova o tom, že to celé bylo jako vyndat rodinné zlato z dobře ukryté pokladničky a celý večer jej leštit...
Ako po dovolenke zmierniť dopad návratu do potuchnutej domácej reality? Rachotivý koncert nemusí byť najhoršie riešenie, keď viete, že jedna kapela vás minule bavila a tá druhá je žáner s potenciálom pobaviť aspoň naživo – pár deathcorov to už dokázalo.
Byl to ten slavný den, kdy k nám přijeli BLACK SABBATH. Naposledy. Tohle jediné slovíčko, dodané jen velmi nenápadně, má však ten nejultimátnější význam...
Brazílskym metalovým amazonkám NERVOSA sa s agentúrou The Flaming Arts a vydavateľstvom Napalm Records zadarilo tak, že to asi ani nečakali, a necelý rok po spoločnom hraní s HIRAX do Európy vyrazili na vlastnom turné.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.