Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
OCEANO jsou pro mě spojením válcujících riffů, breakdownů, sem tam i atmosféry, ale hlavně pak nelidského guttural vokálu Adama Warrena. S sebou přivážejí mladou australská mláďata MAKE THEM SUFFER...
Třetí den Ráno mým tělem stále projíždí ta brutální masáž vnitřností, kterou mi způsobili SUNN O))). Když se jdu v deset podívat na ENDLESS, kteří otevírají předposlední den Brutal Assaultu...
Na prelome júla a augusta sa uskutočnil už šiesty ročník najväčšieho extrémne metalového estivalu na Slovensku...
Středa Ve frontě u vstupu poslouchám zvukovou zkoušku DIPHTERIE, následně koncert DIPHTERIE a koncert OBLITERATE. Po hodině a půl jsem v areálu...
Jak se liší první řada nedočkavých fanoušků u pódia u jednotlivých kapel? Jak vypadají fans SEPULTURY...
První dojmy z právě doznivšího festivalového dění jsou kolikrát ty nejdůležitější a tak vám ty naše přinášíme i letos.
Tak letos naposledy. Šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti! I poslední den Brutal Assaultu byl bohatý na kapely a situace, které jsou z kategorie nezapomenutelných.
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti!
Stejně jako včera se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se nejvíce zaryly do paměti!
Stejně jako minulý rok se hlásíme přímo z místa dění a přinášíme šest dojmů, které se zaryly do paměti!
Ráno jako malované, chce to kávu, ještě jedou díky GATTACE za ni. Neměla chybu. Open stage je přestěhovaná na Playfast stage a už na ní něco vyřvává, škoda...
Obloha zamračená a před autem mám nablito. To není dobrý úvod do Fluffího dne. Psych tent už vyřvává a já spadl do black metalového mlýnku na maso. Jen mě štve...
Když přijíždím k areálu rokycanského letiště, nestačím se divit. Už ve čtvrtek na warm-up párty je stanové město zpola plné. Letos návštěvníci jistě trhnou rekord.
Mířím na Ještěd. Na kapelu JEŠTĚD. Cestou vidím prázdno na NARAJAMĚ. Škoda, jazz rockových kapel s cimbálem moc není.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.