Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už pár rokov populárny žáner deathcore ma ako celok skôr obchádza, proste mám radšej, keď je vec buď naozaj „death“, alebo „core“, na druhej strane, ak mi jedno z najväčších mien žánru príde skoro až do obývačky...
Třetí den začínám s polskými THE DUMPLINGS. Je to zjevení, kluk a holka, kterým ještě ani nenalejou pivo, tu školí o dvě generaci starší kapely. Dvě děti co dělají jiskřivou indie elektroniku.
Den druhý. Procházím kolem scény, kde hrají JELEN a rychle od ní mizím pryč. Tento mrdkoidní nástupce DIVOKÝHO BILLA mi nahání kopřivku.
Letos jsme na to dva. První pohledy veterána a novice na festival, který už patnáct let do západních Čech vozí to nejlepší z hardcoru a nejen z něho.
Tento report si na úvod zaslúži hádam aj krátky pohľad do histórie. V 80. rokoch, kedy bol metal novým a obrovským hudobným fenoménom...
Dnes konečně uvidím BJÖRK. Nemyslím si sice, že je to úplně festivalová hvězda, ale mrazení mám už rána. Zvláště, když to čekání nebude moc dlouhé, BJÖRK totiž jako první vyzkouší aparaturu hlavní scény na letošním Colours of Ostrava.
Na domácí kapely byl letošní ročník trochu skoupý. Čest nám zachraňuje slovenská grindcorová úderka ALEA IACTA EST produkující uvřískaný energický grindcore lehce šmrnclý crustem.
Minulý štvrtok Collo opäť ožilo „dovozovým“ thrash metalom a mali sme možnosť užiť si tento dnes už prinajmenšom zaslúžilý (pre mladšie substráty iste aj antikvárny) žáner tak od jeho priekopníkov...
Po dvou letech jsem zpět. Minulý rok zkřížil mému plánu zajet na Colours posunutý Obscene Extreme, ale letos jsme si to ujít nenechal.
Noc byla krušná a chladná. Nastává druhý den, který nás už nenechá jen tak oddechnout, protože koncerty začínají již v deset hodin.
Předem upozorňuji, že některé fotografie z Freakshow v tomto reportu mohou být pro slabší povahy drastické. Takže mi pak nepište, že jsem vás nevaroval.
Letos jsem udělal takový pokus. Stopnul jsem si, za jak dlouho od vstupu do areálu festivalu uvidím nějaký zadek, kozy, péro...
Stejně jako minulý rok i tentokráte se na prknech Obscene Extreme prosazovaly ženy a bezprostředně po festivalu jim budeme věnovat pozornost.
Druhý den je něco jinak. Už na první kapele ve vnitřní scéně si všímám černých triček s logem MOTÖRHEAD. Někteří jsou už ve čtyři hodiny řádně posilnění pivem a potácejí se po areálu.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.