Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Na Obscene Extreme většinou jezdí dospělí, aby se tu mohli chovat jako děti a na Fluff Fest zase jezdí děti, aby se chovali jako dospělí“, filozoficky okomentoval jeden hardcoreový veterán populaci návštěvníků letošního ročníku nejextrémnějšího festivalu u nás.
Mal som pocit, že na Metalopolise akosi chýba onen špecifický pohľad na domácu hardcore-punkovú scénu, troška zdravej perspektívy „zdola“, ktorú u českých kolegov zastupuje kolega RIP.
Jsou jednoduše koncerty, na kterých od prvních tónů víte, že se odehraje něco výjimečného. Nejde o kolosální omáčku kolem, dramatická intra, pompézní gesta.
Začnime od konca. Bol to neuveriteľný koncert. Znova sa potvrdilo, že na WOVEN HAND sa oplatí chodiť bez očakávaní. Azda všetky doterajšie stretnutia chystali publikum na to...
Lochotínský amfiteátr jsme minule opustili ve chvíli, kdy jeho pódium, tentokráte znatelně posunuté do vzdálenější strany od vchodu (díky vlevo postavenému promítacímu plátnu...
Symbolizovat jedním slovem třetí ročník domácího metalového festivalu s tím nejvýstižnějším názvem, který si jen lze představit, nejspíš nebude nic obtížného.
Okolnosti uskutečnění tohoto koncertu jsou dobře známy. S pompou ohlášený reunion BLACK SABBATH v jejich klasické sestavě, závažné onemocnění Tony Iommiho...
Obnovení činnosti stonermetalové legendy KYUSS má sice z mého pohledu „drobné“ vady na kráse, jako třeba neúčast původního kytaristy Joshe Hommea (nyní QUEENS OF THE STONE AGE)...
ARAKAIN slaví třicet let existence a to pochopitelně Aleš Brichta nemohl nechat být jen tak, už jenom proto, že on stále zkrátka je jedním ze synonymů české kovové legendy.
Bol to jeden z tých totálne skurvených dní. Celú noc nespíš a ráno sa tvoji spolubývajúci rozhodnú, že ťa nenávidia, a chcú, aby si sa odsťahoval. Tvoja kamoška sa stane obeťou hrubého násilia.
Na sedmnáctý den májový naplánoval Martin Čech z Epidemie Records koncert švédských postrockerů PG.LOST. Nevelký avšak o to útulnější klub Chapeau Rouge v srdci hlavního města vyšel opět jako ideální volba.
Akci zahajovala vcelku nevýrazná parta MAKE DO AND MEND a její produkce zrovna nenasvědčovala tomu, že se ten večer bude konat extra divoký mejdan. Kapela hrála trochu punk...
Pro hudební fanoušky vzývající metalovou klasiku byl začátek letošního května opravdu zajímavým obdobím. Zatímco v pondělí sedmého se šlo s radostí plnit povinnou docházku na pražský koncert METALLICY...
Slavná americká čtveřice METALLICA zúžila v poslední době intervaly mezi svými vystoupeními na území naší Republiky na pouhé dva roky, takže od roku 2008 jsme ji mohli vidět již potřetí...
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě napamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.