Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devatenáctá hodina, kterou začínalo výše uvedené dostaveníčko současné metalové moderny, se jevila vzhledem k slunečnímu sobotnímu odpoledni jako docela šibeniční...
„ARAKAIN slaví třicetiny a slaví je vyprodaným turné“, to byla zpráva, která v průběhu celého XXX Best Of Tour 2012 v médiích dominovala. Původní nápad...
Prvního dubna 2012 bylo zataženo, také sněhová vánice, oslňovalo mě i jarní slunce a do toho padaly kroupy. Tento povětrnostní manýr ale nebyl ničím v porovnání s tím...
Keď hrali CRIPPLED BLACK PHOENIX v Trnave pred rokom, postarali sa vraj o najlepší koncert, aký kedy Art klub zažil. Tak znelo hlavné posolstvo marketingovej kampane nášho redakčného kolegu Klypsa...
Ľudské telá poletujúce vzduchom, pot, krv, dusnota a strašný rev - takto by asi charakterizoval nedeľný večer...
Nedělní večer v Black Psu měl jednoho významného společného jmenovatele. Krom toho, že v sestavách všech čtyř kapel naleznete výtečné instrumentalisty...
Věru nezvyklý pohled se naskytl všem těm, co v podvečer třiasedmdesátého výročí okupace ČSR zavítali do plzeňského klubu House Of Blues, aby zde byli svědky dalšího tuzemského vystoupení metalového nezmara Blaze Bayleyho.
Dramaturgicky velmi zajímavě poskládaný večer z jedné americké, jedné norské a dvou českých kapel byl k prožití v sobotu ve vysokoškolském klubu K4 u Staroměstského náměstí.
Byl to další slunečný den, jarem provoněný, optimismem naplněný. Jeden z těch, který by prožít doma zavřený v pokoji, či prosedět v prohuleném pajzlu...
Niektoré otázky správne odpovede nemajú. Leitmotívom večera bola neverbálna polemika o tom, čo konkrétne odlišuje bezduché naháňanie minutáže abstraktnými ruchmi a opakovaním „toho geniálneho motívu“ do zblbnutia od skutočného pôžitku vytvoreného docvaknutím všetkých tónov v hlave na správne miesto.
Grindcore je skôr štýlom minoritným, ale v našich končinách sa vždy tešil veľkej obľube. Aj napriek tejto skutočnosti som do nitrianskej Novej pekárne vchádzal so skromnými očakávaniami a predtuchou „stať sa môže čokoľvek“.
MUCKY PUP ešte existujú? Prekvapivá správa, že sa títo priekopníci happy hardcore z New Jersey ešte k tomu chystajú aj na európske turné...
Z organizácie Rock The Nation sa pomaly, ale isto stáva gigantický kolos, ktorý si už Európu podmanil viacerými veľkými putovnými festivalmi (Metalfest...
Tohtoročný február bol priam nabitý skvelými koncertmi. Lákal aj do Viedne na vystúpenie dvoch kvalitných kapiel. Že v tomto prípade išlo o zvučné mená...
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.