BRUTAL ASSAULT 2010 - První dojmy
Takříkajíc ještě za čerstva jsme tady se svými prvními, možná i lehce neuspořádanými, dojmy z festivalu Brutal Assault, který se letos pyšnil s pořadovými číslem 15.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Takříkajíc ještě za čerstva jsme tady se svými prvními, možná i lehce neuspořádanými, dojmy z festivalu Brutal Assault, který se letos pyšnil s pořadovými číslem 15.
Asi nemá smysl abych tady uváděl jakousi úvodní a zkrácenou historii kapely, o které si v době Googlu a Wikipedie může každý najít vše. Pokud bych měl ale někde začít...
Ráno jako malované, poslední den Fluff festu může začít. Program je trochu posunutý, kvůli rodinným důvodům odpadají američtí MUNICIPAL WASTE, pro mne však již nějakou dobu před počátkem festivalu byla mnohem více zdrcující zpráva...
Rok se s rokem sešel a rokycanské sportovní letiště opět obléhají tisíce příznivců tvrdého jádra hardcorové subkultury ze všech států Evropy. Kultovní venkovní scéna s ručně načmáraným nápisem FLUFF FEST a lebkou s hnáty skříženými do X hrdě stojí na zelené louce a očekává nápor...
Členovia NEUROSIS asi nehrajú hudbu vhodnú do pekného počasia. Dobráka Scotta Kellyho doprevádzala na januárovom turné treskúca zima. Jeho kolega Steve Von Till si so sebou do srdca rozhorúčenej Európy priniesol prudké ochladenie...
Štvordňový festival v hlavnom meste tokajskej vínnej oblasti dokázal prilákať pod svoje pódia množstvo návštevníkov, a na jeden deň prilákal aj autora tohto textu.
BARONESS jsou prostě divočáci. To ale asi neříkám žádnou novinu, že? Na druhou stranu lze říci, že důkazů není nikdy dost. Tedy tohle (dočasně) platilo do první letošní červencové středy...
Tento rok začíná být velmi slibným co se týče plnění mých osobních hudebních snů. Přísahám, že pokud se podaří propašovat sem do konce roku magory z PSYOPUS...
CROWBAR jako hlavní hvězda na pražské Sedmičce, to je událost, kterou si každý pořádný fanoušek hutného sludge nemůže nechat ujít. Mít prakticky na dosah ruky (na 007 platí doslova) tuto kultovní kapelu je zážitek srovnatelný s průjezdem hlasitého nákladního vlaku vaším obývákem.
Letošní ročník putovního festivalu Sonisphere, jehož pořadatelé přivezli na jeho první českou zastávku všechny zástupce Velké thrash metalové čtyřky, máme tedy úspěšně za sebou.
Všichni ti, kteří si nenechali ujít pražské vystoupení ruské pagan – folkové hvězdičky ARKONA, byli určitě překvapeni, když krátce před osmou večerní (na kterou byl oznámen začátek celém akce) zaregistrovali před „Chmelnicí“ dlouhou frontu...
Blaze Bayley začíná pomalu patřit k běžnému inventáři českých metalových promotérů a klub na Chmelnici k jeho okované baště. Jelikož jsem loňský koncert neprozřetelně minul...
Hurá! Mohu si odškrtnout další splněné koncertní přání! A to hned z kategorie nejvroucnějších- vidět a slyšet naživo indiánské country/emo/rockové uskupení MURDER BY DEATH.
Sobotní program plzeňského „Metalfest Open Air“ jsme posledně opustili v okamžiku, kdy se po šťavnatém vystoupení švýcarských folkových smrťáků ELUVEITIE schylovalo k výbuchu další pořádné hudební nálože.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.
Polámaný disharmonický death metal jedou už patnáct let a jsou v tom velmi dobří. Nová deska z trendu nevybočuje. Navíc jí hrozně moc sedne produkce od newyorského čaroděje Colina Marstona. Pro fanoušky všech extrémních podivností povinnost.
Slovenskočeský SUMAC po dietě. Zdaleka ne tak zatěžkaný a hlomozný, ale podobný ve svém zrodu i žánrových mantinelech. Bažinatý projekt nahrávaný v Soulkostele, jdoucí naproti znervózňujícím noise-ambientním plochám i zajímavé riffařině.
Zajímavá záležitost z Řecka, jež pro svou melodičnost má blíže k extrémní gotice než k black metalu, ke kterému se hlásí. Jasně, je tam jen mužský vokál s projevem vyvrhnutého pajšlu, ale ty temné melodie mají ponurou podmanivost.
85 minut soustředění. Plně rozkrýt tuhle náročnou a současně velmi inteligentně poskládanou nahrávku ještě potrvá týdny. Extrémní black/death s neprostupnou atmosférou rozpínající se od PORTAL až někam po ULCERATE. Hluboká, zcela pohlcující záležitost.
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.