Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Večer, který ve své široké náruči objímal tři zajímavé a žánrově poměrně nehomogenní kapely, otřásl Sedmičkou poslední prázdninový den. Grupa pánů Morganů zvaná MISERY SIGNALS je u nás již poměrně zavedenou záležitostí a patří mezi nejskloňovanější jména v moderním emotivním metalcoru.
Milovať RADIOHEAD a túžiť ich vidieť naživo je tak trochu údel. Bez ohľadu na to, koľko ich fanúšikov je tých „pravých“ a koľkí len nasledujú nejaký nafúknutý hype...
Jedna z nejočekávanějších rockových událostí letoška je za námi – pokud o tom náhodou nevíte, FAITH NO MORE v pondělí vystoupili v natřískané Tesla Areně.
Koncert, ktorého propagácia značne pokrivkávala, no jeho najväčšou výhodou bol vstup zdarma, nakoniec prilákal okolo štyristo hudbychtivých návštevníkov.
Na areál přes noc naběhla zřejmě hladová četa kelímko-žroutů a spásla většinu bordelu v areálu. Máme tu čisto, sluníčko nabírá na síle a úderem desáté nám vstupují na pódium šnekožrouti z BLACK BOMB A...
Druhý den mě vytáhlo sluníčko někdy kolem deváté. Ubytování v ulicích Josefova mi dává ještě několik chvilek volna, než patnáct minut před desátou vyrážím na první účinkující.
První den se letošní Brutal Assault nesl ve znamení souboje výborných talentovaných mladých skupin (WFAHM, CARNIFEX, …) a ostřílených žánrových veteránů (SADUS...
Viedenská Arena sa po úpadku kedysi dramaturgicky zaujímavého klubu Szene stala miestom konania takmer všetkých zaujímavejších klubových koncertov (pravda...
Brutal Assault míří ke své pubertě - čtrnáctiletý festival se letos dramaturgicky poněkud odklonil od legendárních velkých jmen a dává prostor mladým a neokoukaným kapelám.
Festival zaměřený na tvrdou kytarovou scénu, který se za poslední tři roky snažil profilovat jako osvětový, moderní a otevřený nejnovějším hudebním trendům sliboval pohodové zázemí a navíc dvě scény...
„Jak voni to dělaj? Propagace žádná a stejně je tu rok od roka čím dál tím více lidí“, zaslechl jsem v neděli ráno. Ono je to jednoduché. Festival formátu Fluff festu u nás prostě nemá obdobu.
Dnes vstávám rád, druhý den je totiž letos Fluff fest dramaturgicky mnohem nabitější. Ráno rokycanské Letiště zaplněné nadnárodním stanovým městem, v jehož ulicích naleznete češtinu jen velmi výjimečně...
„Hardcore je více než hudba!“, nicméně na většině návštěvníků Fluff festu se mi líbí to, že jedou hlavně za hudbou. A není se čemu divit, soupiska tohoto festivalu každoročně slibuje na tuzemské poměry velmi nekonvenční výběr ze zahraničních žánrových jistot...
S prižmúrením jedného oka sa dali ľudia zhromaždení na priľahlom námestí a pred klubom v čase uvádzanom na plagátoch ako začiatok koncertu považovať za dav...
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.