BASINFIRE FEST 2009 - Spálené Poříčí - 3. - 5. července 2009 - 3. den
Druhé festivalové ráno znovu přispěchalo až nečekaně brzy se sluncem v patách, nicméně žádné průvodní hrátky se tentokráte nekonaly, a tak nebylo nic...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhé festivalové ráno znovu přispěchalo až nečekaně brzy se sluncem v patách, nicméně žádné průvodní hrátky se tentokráte nekonaly, a tak nebylo nic...
O sobotním festivalovém ránu mě poměrně brzy budí dvě tradiční věci – nenechavé slunce a všetečný, alkoholu lačný soused, který (s klasicky „mimo mísu“) výkřiky „Vlasto!
Vyrazit si na sedmý ročník Basinfire Festu jen tak, se sbalenou karimatkou, spacákem a stanem, to chtělo při stávajících předpovědích počasí (a výhledu na různé přívalové srážky) dozajista trochu zvážení.
Dlouhotrvající aplaus doprovázený mohutným křikem mnohých přítomných, který vyplňoval mezery mezi jednotlivými skladbami, jasně dokumentoval status, jaký v našich končinách mají Američané NEUROSIS.
Dramaturgicky zaujímavý, priamy stret starého a nového sľuboval pohľad na dve skupiny, užívajúce si dnes zhruba rovnakú úroveň diváckeho záujmu, no s diametrálne odlišnými zápismi v pomyselnej kronike tvrdej hudby.
Dva koncerty. Dva dny. Špička prog-rockového nebe DREAM THEATER a undergroundový izraelský objev CARUSELLA. Oba koncerty mě dovedly k zamyšlení nejen nad tím...
A pršelo, jen se lilo. Alespoň tedy zpočátku. Byl to ten slavný den, kdy ráno mládežníci vyrazili do škol pro vysvědčení a byli-li dostatečně pilní, mohli se večer za odměnu zúčastnit instrumentálních orgií ve staré dobré Sportovní hale...
Sobotní večer v Divadle pod Lampou sliboval více než pestrou dramaturgickou lahůdku. Plzeňskou cross-jazz-metalovou laskominu DIVE, severočeské podivuhodné psychedelicky post-hardcorové kvarteto PARALYSIS a jako pikantní předrm - plzeňského noise industriálního aktivistu K-LXM.
Čtvrteční koncertní klání v Divadle pod Lampou, které bylo náhradou za odpadnuvší dubnový koncert LVMEN, slibovalo nevšední hudební přehlídku ve všední den.
Koncert MÖTLEY CRÜE byl pro mě něco jako splacení dluhu z mládí. Nevím, na co by mě kdo mohl nalákat, když už ne na tento koncert. V roce 1987 na 31. základní škole v ulici Elišky Krásnohorské v Plzni jsem byl asi jediný...
Jsem fanouškem LIMP BIZKIT, neboť mám rád rytmický crossover míchaný s hip hopem alá RAGE AGAINST THE MACHINE. Stejně jako většina skalních si myslím...
Belgická death metalová jistota doprovázená hned dvěma mladými, ale výraznými americkými spolky z deathcorového mraveniště – tak měl vypadat pondělní večer v pražském klubu Chmelnice.
V očekávání kvalitního hudebního zážitku se onoho červnového večera vypravila na strahovskou Sedmičku plus mínus stovka hudebních nadšenců. Důvod k tomu byl prostý.
Kdoví, co by si dnes pomyslel stavitel Ferdinand Zehengruber, kdyby v roce 1882, kdy byl položen základní kámen stavby kostela Sacre Coeur na pražském Smíchově...
Mnoho předchozích alb mi uniklo a ta stará už si nevybavuji, možná proto mi „Darkanakrad“ přijde jako podařený materiál na pomezí melodického death metalu a folku. Určitě je to zábavnější a živelnější než novinka z podobného rybníka lovících ENSIFERUM.
Dát si ve Skandinávii na obal Preikestolen je stejné, jako kdyby našinec použil fotku Řípu nebo Trosek. Za otřepaným obalem se však skrývá zasněná prog-rocková záležitost. Jsou to působivé, a přitom nevtíravé melodie, kde významnou roli hraje piano.
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.