Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Neviem či označiť za šťastie skutočnosť, že som mal možnosť vidieť aj prvú skupinu večera, ktorá mala začať hrať o pol šiestej. V čase môjho príchodu o dve hodiny neskôr sa stále ešte len zvučilo a kým sa naozaj začalo...
Hneď na začiatok malá odbočka: napriek tomu, že prostredníctvom webu viedenskej Areny skupiny prosili návštevníkov, aby sa zriekli fajčenia a napriek tomu...
Ktosi sa ma snažil presvedčiť, že do Košíc prídu slovutní PINK FLOYD. No keďže viem, že rozhádaní členovia tohto zoskupenia po poslednom londýnskom Live 8 dôrazne vylúčili reunion a nie som ani tak naivný...
Posledný príjemný víkend pred asi definitívnym nástupom chladného počasia sa oplatilo vyraziť na zakončenie festivalovej sezóny k južným susedom. V menšom mestečku Székesfehérvár neďaleko Balatonu sa konal už niekoľký ročník festivalu Fezen.
Do smíchovského sklepení, jinými slovy music klubu Futurum, jsem toho večera odcházel splnit hned dva základní cíle. První byl poměrně snadný, a sice poněkolikáté si zopakovat první odstavec předmluvy old school death metalového slabikáře za asistence GRAVE...
Probouzí mne trubadůr ze hřebenu kopce nad kempem a usnout mi nenechají odpovídající si vřešťálové ze stanů. Trochu to připomíná podhorskou vesnici, ve které po klekání čoklové soutěží ve vytí na rybí oko na obloze.
Probouzím se do vydatného deště. Noc byla špatná, moc jsem se nevyspal a fakt, že na nás sluníčko vyplazuje jazyk za mohutnou klenbou mraků na náladě nepřidá.
A je to tu zas. Po roce se setkáváme v areálu vojenské pevnosti v Josefově. Podruhé v třináctiletém životě Brutal Assaultu, v současné době asi nejlépe obsazené metalové události roku.
Dřív než se pustím do psaní o koncertu IRON MAIDEN, musím si položit filozofickou otázku. Co si tím pomůžu? Proč vlastně psát o koncertě živoucí legendy vracející se mezi fanoušky s léty prověřenými skladbami?
Třináctý ročník přinesl nejen opět naprosto fantastickou soupisku kapel, pozitivní změny v areálu a několik pořadatelských perliček, ale i deštivé počasí...
Vskutku bizarní sestava nám to ten večer dorazila do podzemních prostor pražské Lucerny. V rámci festivalové předehry Brutal Assaultu se presentovala metalcoreová dvojice KILLSWITCH ENGAGE & AS I LAY DYING a vedle nich velcí mistři technických řemesel – CYNIC.
Poslední den Fluff festu se o výkop v půl druhé postaralo italské a velmi temperamentní družstvo zvané DESTROY BABYLON. Tématika je jasná - xhardcorex hrubého zrna...
Budí mě již první ranní červánky. Jako starší člověk jsem šel hezky spořádaně počítat ovečky chvilku po klekání a nyní už v pět nemohu dospat. První kapela začíná na arty tentu až po dvanácté.
Připravte si sojovou pomazánku, natáhněte mrkváče nebo trenky, ulízněte patičky, obujte plátěnky, vyberte to správné tričko podporující papání zeleniny...
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.