Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem se ze západních Čech vydal napříč republikou, ani náhodou jsem netušil, že si budu ve Zlíně připadat jako ve snu. A teď ani tak nemluvím o cihlových funkcionalistických stavbách...
Po útulných, ale malých priestoroch klubu Chelsea mali na svojej tohtoročnej zastávke v rakúskej metropole populárni Japonci možnosť prezentovať svoju tvorbu (pri príležitosti nedávno vydaného CD „Gone“...
Téměř s přesností jednoho roku od poslední koncertní zastávky zavítala hypnotická japonská formace MONO opakovaně do prostor Paláce Akropolis, aby nechala znovu rozeznít své specificky náladotvorné melodie.
Astoria Theater je koncertný priestor, nachádzajúci sa v srdci Londýna. Lokalita v centre metropoly môže našincovi pripomenúť napríklad pražskú Roxy. Ani interiér nie je nepodobný – jedná sa taktiež o veľkorysý klub...
Maringotka plná newyorských cikánů různých národností zastavila se 24. listopadu v okolí pražského divadla Archa. Dobrý důvod schovat dcery, sežrat slepice...
Táborští SUNSHINE už jsou na tuzemské scéně pojmem, který zaručuje strhující koncertní zážitek. Páteční večer však s sebou nesl i další výjimečné události...
Je to o něco více než půl roku, kdy američtí PELICAN zaplnili sál Paláce Akropolis a už je tady máme zas. Svůj stan protentokrát rozložili v centru našeho hlavního města – v klubu Rock Café.
Téměř přesně v půlce výročního podzimního turné, které mimo jiné zasáhlo či zasáhne také sousední Slovensko a Polsko, se ARAKAIN zastavil i na domácí pražské půdě...
Otec bieleho soulu, ako tiež zvyknú titulovať Joa Cockera, navštívil Košice v rámci Hymn For My Soul Tour, ktoré prebieha na podporu predaja umelcovho aktuálneho albumu.
Naše končiny a ich blízke okolie sú pre THE OCEAN začarované od Brutal Assaultu 2006, kde sa tento nemecký kolektív úspešne zapísal do povedomia širšej masy (aj keď v tom čase z veľkej časti stojacej v rade na lístky).
Koncert rockového zoskupenia okolo Michaela Kocába a Klaudia Kryšpína pod názvom PRAŽSKÝ VÝBĚR II sa konal v dosť netradičných priestoroch košického Štátneho divadla.
Vopred by som chcel upozorniť, že tento report nebude napísaný z pozície človeka dokonale znalého hard rockovej scény posledných dekád minulého tisícročia...
Třetí večer nadžánrového festivalu STIMUL se mohl pyšnit velmi zajímavě pojatou dramaturgií, která namíchala barvitý hudební koktail z širokého žánrového spektra počínaje norskými eklektiky MoHa!
Když se tak člověk zamyslí nad tím, kolik světově proslulých metalových spolků už jsme od památného roku 1989 mohli shlédnout a vyslechnout v domácích halách a klubech...
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.