Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud bych měl zvolit jeden jediný výraz stručně a výstižně charakterizující pražskou zastávku Eastpak Antidote Tour, bez dlouhého váhání bych ukázal na slůvko „rozporuplná“.
18. října 2007 byl ten velký den, kdy k nám byl zaveden koncert SYMPHONY X. Konečně. Po létech čekání na nové album bych se ani neodvážil doufat. Neuvěřitelné se však stává skutkem...
Druhý koncertní večer festivalu STIMUL představil interprety z poněkud opačného žánrového spektra. Trojice vystupujících ve své tvorbě různou měrou spojuje protikladné aspekty hluku a ticha...
VICIOUS RUMORS po vydaní posledného albumu „Warball“ neopúšťa chuť križovať koncertné pódiá. Po minuloročnom turné po boku BEYOND FEAR, množstve amerických koncertov a niekoľkých festivalov sa skupina okolo Geoffa Thorpa vrátila sériou headlinerských vystúpení opäť do Európy.
Koncert v znamení slovensko-maďarskej vzájomnosti sa konal práve v čase vyostrených vzájomných medzištátnych vzťahov a jeho konanie potvrdzuje tvrdenia...
První koncert již čtvrtého ročníku festivalu experimentální hudby STIMUL nepřilákal do útrob koncertního sálu pražského divadla Archa příliš početnou návštěvu...
INSANII táhne na dvacítku, to je fakt, který se nedá oddiskutovat nebo dokonce zapřít, byť se k němu Poly a spol. zrovna dvakrát nehlásí. Nejspíš jen velmi těžko se proto dočkáme čehosi jako výročních slavnostních koncertů...
Na tentokráte ne zrovna natřískanou strahovskou sedmičku čekal večírek ve znamení řádně extrémní a nestravitelné muziky. Němečtí MONNO se k nám vracejí už poněkolikáté...
Krst nového albumu WAYD bol dobrý dôvod na návštevu Prešova, liahne slovenskej popovej scény a rodného mesta týchto avantgardných death metalistov. A ňby som nechodil okolo horúcej kaše...
Fedor Frešo uviedol začiatok koncertu a zároveň sa ospravedlnil takto: „keď vám poviem, prečo meškáme, ani mi neuveríte, preto len krátko - išli sme cez Budapešť.
Sezóna začala! Po prázdninách, ktorým dominovali letné festivaly, sa znovu otvárajú brány tmavých klubov. Návšteva pánov z New Yorku v neďalekej Viedni bola lákadlom...
Ranu pod pás utrpelo jedenáste pokračovanie Apocalypse Festu v deň konania, keď v dôsledku ťažko uveriteľného organizačného lapsu a následného zrušenia brnenského Hell Festu odriekli THE OCEAN aj druhú časť československej časti turné a dva ušetrené dni sa rozhodli stráviť doma v Nemecku...
Spočiatku som mal obavy ohľadom návštevnosti, pretože o devätnástej, kedy sa mal podľa plagátu koncert začínať, bolo v klube asi dvadsať ľudí, pričom jeden z nich dokonca spal na stole.
Originálnou akciou je (dnes už) medzinárodný Defest. Festival kapiel, spriaznených láskou k DEFTONES, nie je defilé revival bandov, ale regulárnym minifestom s jediným pravidlom – každý účinkujúci musí odohrať set...
Album, které jde ve šlépějích dva roky starého „God's Country”, ale ve všech ohledech se mnou více rezonuje. Je o něco rychlejší, průraznější a kousavější. Přímá srážka stylu kapel jako DAUGHTERS, HARVEY MILK a třeba i ACID BATH.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.