Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už od odpoledne proudily kolem haly zástupy fanoušků a opravdu se jen těžko odhadovalo, na koho jich přišlo nejvíc. Publikum tvořily prostě téměř všechny věkové generace od sotva patnáctiletých výrostků ve vytahaných tričkách až po šedesátileté pupíky s kelímkáčem v ruce.
I po těch dlouhých letech půstu jsem si od legendárních BLACK SABBATH z období, kdy u nich pěl malý čaroděj Ronnie James Dio, sliboval velmi dobrý zážitek.
Deštivý červnový pátek se nakonec ukázal jako ideální kulisa ke shlédnutí koncertu, který na nedočkavé a početné návštěvníky čekal v pražské Akropoli.
Bratislava zažila Tori Amos. Originálna speváčka, pupočnou šnúrou pripútaná ku klavíru, predtým patrila k umelcom, ktorí v našich končinách vystupovali len vzácne...
Pražské Vysočany sú miesto zasľúbené koncertom. V miestnej Sazka Aréne sa s železnou pravidelnosťou objavujú zvučné mená súčasných hviezd, ale aj tých už trochu zašlých.
Najväčší festival v Rakúsku a Strednej Európe rozložil svoje stany už potretíkrát na Panónskych poliach pri dedinke Nickelsdorf. Výborná poloha hneď pri slovenských a maďarských hraniciach navrávala...
Koncertne mimoriadne silnú prvú polovicu roka de facto uzavrel viedenský koncert BORIS. Trojica Wata – Atsuo – Takeshi už vyše desať rokov potichu kľučkuje medzi žánrami...
OXBOW. Táto takmer dvadsaťročná štvorhlavá entita sa po rokoch dostáva do povedomia širšej verejnosti – hlavne vďaka spolupráci s Hydra Head Records, ktorí...
V krásnu slnečnú júnovú stredu hostila Praha tri dôležité koncerty. Na holešovické Výstavište si prišiel svoje odkrútiť android za zenitom MARILYN MANSON...
Město bylo letní horkém napjaté jako pyj před souloží a do ulic se snášela tma černá jako vzrušený anál. Tak nějak by se slušelo začít report z bizarní akce...
Je mnoho spôsobov, ako môže umelec, disponujúci nevyčerpateľným kontom plneným tantiémami, stráviť život. Možnosti sa pohybujú na celej škále od polihovania na karibskom ostrove až po spravovanie striktne undergroundového labelu a občasné vrieskanie do mikrofónu.
Je to už několik dlouhých sezón, co k nám naposledy zavítal tento kontroverzní americký strašák. Naposledy jsme jej mohli vidět v roce 2003 na letišti v Táboře...
Českú metropolu po štyroch rokoch opäť navštívili ikony nu-metalu, kalifornská formácia LINKIN PARK. V takmer zaplnenej Sazka Aréne zahrali hlavne hity z prvých dvoch albumov „Hybrid Theory“ (2001) a „Meteora“ (2003).
Vcelku nečakaným prekvapením bola účasť predkapely v podobe bandy DOMINICI. Až po koncerte sa mi podarilo zistiť, že DREAM THEATER svojho bývalého spoluhráča prizvali ako predskokana len na tri zastávky ich aktuálneho tour (Linz...
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.