Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vidieť naživo Trenta Reznora a NINE INCH NAILS nepatrí medzi pravidelné možnosti výberu strávenia piatkového večera a každý súdny človek vie, že v ich prípade je potrebné rozhodnutie v priebehu pár hodín.
Ve světle všech událostí, které poslední dobou zmítají pověstí amerických veteránů MANOWAR, jsem byl v pátek vpodvečer vlastně docela zvědav, čehože se to zanedlouho dočkám.
Po nedeľňajších hodoch pre metalových matadorov sa v pondelok do pražského Abatonu chystala mladá krv v podobe zástupcov novej generácie fanúšikov tvrdej hudby.
Turné k jubilejnému desiatemu albumu buffalských mäsiarov CANNIBAL CORPSE nemohlo obísť ani Českú republiku. Domáci fanúšikovia týchto deathmetalových „milionairos“ sa tak mohli tešiť na reprezentatívny prierez ich doterajšej tvorby.
Je SEPULTURA ešte SEPULTUROU alebo je to už len revivalová kapela, v ktorej zostali, akoby mimochodom, dvaja dlhoroční členovia? V kapele nie je už ani jeden Cavalera...
Po niečo vyše týždni od uši devastujúceho koncertu Švédov CULT OF LUNA sa vraciame na miesto činu, do priestorov viedenskej Areny. Dramaturgia koncertu dostala pár dní predtým zásah...
V poslednej dobe akoby sa roztrhlo vrece s koncertmi veľkých mien v košickej Steel Aréne. Tentoraz, ale organizátor siahol na nie príliš mediálne známy...
Bohaté deathmetalové menu, původně čítající čtyři chody, bylo z důvodu nemoci bicmena německých NECROPHAGIST ochuzeno právě o tuto laskominu, přesto však důvody navštívit klánovický Black pes zůstaly i nadále dosti pádné.
Po mesiac a pol trvajúcej prestávke LAIBACH obnovili turné k po dlhej dobe skutočne zaujímavému albumu „Volk“. Keďže Bratislava druhé kolo koncertej šnúry uzatvárala...
Sauna, sníh, tisícky jezer a…a Leningradští kovbojové! To jsou věci, které asi nejlépe charakterizují Finsko. Samozřejmě za předpokladu, že pomineme osobu Tima Kotipelta… No a právě jedenáct bizarních postaviček s účesy jednorožců a v oblecích s potisky znázorňujícími plameny zavítalo v úterý do Prahy.
Švédsko je už pekných pár rokov na poli tvrdšej hudby rovnocenným súperom zámoriu či britským ostrovom. Čo sa týka súčasného diania, je formácia CULT OF LUNA európskym žánrovým ekvivalentom úspešných Američanov ISIS...
Že jsou THERION skvělým dovozním artiklem, to se potvrdilo již ve chvíli, kdy za krátký čas po odstartování prodeje vstupenek na jejich koncert v rámci evropské šňůry s GRAVE DIGGER a SABATON...
Netradičné zoskupenie mladej, energickej powermetalovej skupiny, heavymetalových veteránov a symfonicko-metalových stálic je nepochybne jedným z najzaujímavejších a najpozoruhodnejších turné na začiatku roku 2007.
Švédski EUROPE sa po druhom albume v novodobej histórii kapely vydali na turné, aby vyskúšali nielen skladby z novinky „Secret Society“, ale aj znova oživili duch osemdesiatych rokov so svojimi najznámejšími hitmi.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.