Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Fanúšikovia nemeckej fantasy metalovej kapely BLIND GUARDIAN majú trpezlivosť poriadne vytrénovanú. Slepí strážci totiž nevydávajú svoje albumy ako na bežiacom páse a keď už svoju diskografiu rozšíria o nový kotúčik...
Chodiť do metropoly našich južných susedov za dobrými koncertami je už takpovediac údelom slovenských hudobných fanúšikov. Väčšina hviezd svetového hudobného neba našu domovinu obchádza...
Další porci zajímavých hudebních záležitostí mohl na počátku nového pracovního týdne opětovně sledovat brněnský Yacht. V tomto případě pořadatelé nabídli kapely motající se okolo hardcorové scény...
Metal opět začíná lákat čím dál více lidí. Pádným důkazem byl zcela zaplněný Abaton, o který se postarala trojice severských kapel na čele s norskými SATYRICON.
Do začiatku zimy je ešte stále ďaleko, ale na jej malú ochutnávku stačilo prebehnúť len pár kilometrov cez hranice do rakúskej metropoly, kde mala svoju zastávku trojica z ďalekého severu.
Předem upozorňuji, že nejsem zrovna velikým vyznavačem (natož nějakým znalcem) emo, hard a jiných corových záležitostí. Toho večera jsem se však - navzdory značné únavě - do Yachtu celkem těšil.
Vždy, keď sa z undergroundového koncertu stane „udalosť“, ide o malý zázrak. Aj keď v prípade LVMEN nejde o nič prekvapivé; celá kariéra tejto doslova tajomstvom zahalenej skupiny je – na domáce pomery – zázrakom.
Ačkoliv PEARL JAM přijeli koncertovat do našeho hlavního města již potřetí v průběhu své obdivuhodně úspěšné a dlouholeté dráhy, viděl jsem jejich vystoupení z mnoha nepříznivých důvodů až nyní.
Toto je grindcore, aký mám rád! Presne táto myšlienka mi jediná zostala v hlave po nemilosrdnom zvukovom čistení mozgov v podaní majstrov hluku z Česka a Švédska.
Kultovní pražská vysílačka Radio 1 slaví 15 let své existence a nebylo lepšího nápadu, než si při této příležitosti pozvat neméně kultovní formaci, která již dlouho dopředu vyprodanému Abatonu předvede své třetí vystoupení v naší zemi.
Tohto roku návštevníkov festivalu Hodokvas čakalo niekoľko podstatných zmien. Prvou bola zmena miesta konania, po prvýkrát sa festival konal v areáli letiska mesta Piešťany.
Třetí a poslední den skýtal snad největší koncentraci hvězdných metalových jmen, která kdy na Brutal Assaultu vystoupila. Večerní program se doslova hemžil legendami...
Probuzení do pátku bylo lehce oblačné a obavy z toho, co už v druhý den letošního „brutálu“ s precizně zabordeleným areálem udělají dešťové kapky, byly skutečně na místě.
Tak už po jedenácté nás Shindy a spol. hodlali přivítat na festivalu s názvem Brutal Assault a tentokráte se i přes v minulosti zde vystupující nejedno slavné jméno jednalo o ročník revoluční.
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.