Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
BOLT THROWER jsou nepochybně legendou. O tom nemá nejmenší cenu polemizovat. Avšak musím přiznat, že mě celkový počet jejich příznivců, kteří se v mrazivý lednový večer sešli v Abatonu...
Bolo len otázkou času, kedy sa nezbedné detičky od jazera Bodom vydajú do sveta, aby uviedli do života svoj piaty radový zásek v diskografii s názvom „Are You Dead Yet?
Koncert dvou skupin, které vydávají pod nepříliš známým jihočeským labelem Free Dimensions a nezřídka objíždějí Evropu po boku skupin typu SABOT, příjemně zklidnil předvánoční shon.
Uspěchanou předvánoční náladu přijeli do zasněžené Prahy zmírnit už dlouho očekávání švédští OPETH. Kapela, která je několik posledních let v čím dál větší oblibě fanoušků...
Ako prví zahrali v Budapešti domáci MOON OF SOUL, aj napriek tomu, že chlapi vedia hrať, tak ich celková produkcia nestála za veľa. Ich prítomnosť na tejto akcii bola skôr prekvapením nepríjemným...
Hlavní motivací, proč jsem se vypravil do nenápadné horažďovické hospůdky, bylo instrumentální duo, o kterém jsem toho mnohé slyšel, nicméně nikdy ho neviděl na živo.
Koncert sa mal začínať o 19:00, no ako je už zvykom (nie veľmi dobrým), o tomto čase na mieste nebola ešte ani pódiovka, nehovoriac o tom, že tam neboli ešte ani kapely.
Hardcorový večírek, v jehož složení nebylo slabších kusů, opět pohnul základy plzeňského klubu Divadlo pod Lampou. Ačkoliv by se dalo říci, že vystupující trojlístek tu méně...
Ani sme sa nenazdali a po vydaní dlho očakávaného tretieho pokračovania "Keepera" vyrazili HELLOWEEN na turné, ktoré odštartovali v Čechách. Po koncertoch v Zlíne...
V predvečer futbalového zápasu desaťročia (ak to náhodou neviete, progresívni a krásni Oranjes METALOPOLIS zvíťazili nad mužstvom Marastu presvedčivo 8:4) sa mi podarilo nenápadne uniknúť z prísne stráženého tréningového tábora...
Tak tohle se mi vážně líbilo. Ukřižujte si mě na čem chcete (pokud samozřejmě nemáte stejný názor jako já), ale „Keeper Of The Seven Keys - The Legacy“ v živém provedení...
Přítomnost kanadských BURIED INSIDE v Praze jest příležitostí, která by se v žádném případě neměla propásnout. Společnost na toulkách Evropou jim dělali Finové ENDSTAND a Němci IN SEARCH OF A PERFECT WEAPON...
Spolu s jedným z prvých tohtoročných mrazov k nám na Slovensko prikvitla aj príjemne extrémna zostava na čele s legendárnou strašidelno-metalovou úderkou MORTICIAN.
Druhý diel úspešneho predstavenia „Black Metal Inferno“ sa stal vlastne poslednou kovovou akciou v priestoroch súčasného Butterfly klubu. Takže cieľom bolo zakončiť túto éru koncertov v Košiciach...
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.