Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Britští ESOTERIC nepatří zrovna k těm, kteří by se železnou pravidelností objižděli různé koncertní štace. Právě naopak, živých vystoupení mají za svou více než desetiletou kariéru jako šafránu...
S citelným zpožděním několika let do Čech konečně dorazila americká kapela KORN, která v polovině minulého desetiletí definovala nu-metalový žánr, jenž později dotáhla k absolutní dokonalosti.
Keďže si moji redakční kolegovia rozdelili všetky metalové festivaly, tak mi neostávalo nič iné, ako ísť rozširovať hudobné obzory redakcie na multimediálny aternatívno-rockový a punkový festival.
S počasím to v sobotu ráno nevypadalo zrovna nejlíp. Každou chvíli poprchávalo a ten největší mrak se držel přímo nad táborským areálem. Nakonec však všechno dopadlo přesně naopak.
Pro návštěvu jednoho z největších festivalových podniků letošního léta u nás jsem se rozhodl velmi spontánně až několik dní před akcí a v žádném případě svého rozhodnutí nelituji.
Posledný deň tohtoročnej nádielky extrémnej muziky s visačkou Brutal Assault začínali bratislavskí ETHEREAL PANDEMONIUM. Mám rád koncerty týchto slovenských ANCIENT...
Prebudenie do druhého festivalového dňa bolo nasledované netypicky chutnými raňajkami: set SCENERY si aj napriek doobedňajšiemu času našiel dosť fanúšikov.
První den letošního ročníku Brutal Assaultu byl, ostatně jako celý tento festival, ve znamení značně rozkolísané kvality vystupujících skupin. V jistém smyslu chvályhodné silné zastoupení české a slovenské scény sebou přineslo na jedné straně celkem slušnou stylovou různorodost...
Na tomto mieste mal byť pôvodne úvod článku, ale vírus, ktorý zasadol na jeho plánovaného autora bol proti. Vrhnime sa teda rovno na kapely, ktoré ten večer okupovali nádvorie malebnej zrúcaniny...
Poučen z předchozích nezdarů dorážím na sedmičku čtvrt hodiny po avizovaném začátku produkce, ale ani to nestačí, a tak si spolu s několika ostatními hardcore labužníky ještě chvíli počkáme...
Ačkoli ani jeden z naší tříčlenné výpravy nepatřil mezi typické konzumenty dramaturgie festivalu Benátská noc, který by si zřejmě zasloužil přízvisko rockový...
Rok se s rokem sešel a likérnická část Plzně, tedy Božkov, se stala opět útočištěm více jak dvanáctihodinového maratónu vedeného nejvýraznějšími skupinami západočeské coreové scény.
Tohtoročný, už tretí ročník rockového festivalu MASTER OF ROCK svojou ponukou svetových hudobných hviezd dokázal prilákať neuveriteľných vyše 20 tisíc návštevníkov z viac ako tridsiatich krajín sveta.
Když mě zhruba v pět ráno vzbudil zvuk dopadajících dešťových kapek na střechu auta, mnoho důvodů k optimismu ohledně počasí jsem neměl. Ačkoliv nás škádlilo i v dalším průběhu dne...
Všeříkající název alba. Delší tvůrčí pauza u ostravských rozhodně neznamená změnu stylu. Na to už jsou v tom svém pevně usazeni a z této pozice orchestrují další palbu ostrých songů, kterým opět nechybí odpich a chytlavé motivy. Tradičně dobrá práce!
Zásady sice nepustí, ale psát shout po prvním poslechu tohoto (záměrně) kostrbatého propletence není lehký úkol. Na druhou stranu jsou to stále ti samí GIGAN se svým živelně-technickým a pořád kreativním death metalem. A také i pro mnohé nestravitelným.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.