CEPHALIC CARNAGE, !T.O.O.H.!, KOMBUCHA - Praha, Black pes - 7. června 2005
Američtí huliči CEPHALIC CARNAGE zase jednou navštívili Prahu a kromě marihuánového oparu po sobě nechali i velmi dobrý dojem z jejich povedeného vystoupení.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Američtí huliči CEPHALIC CARNAGE zase jednou navštívili Prahu a kromě marihuánového oparu po sobě nechali i velmi dobrý dojem z jejich povedeného vystoupení.
Budapest, A38 klub - 31. mája 2005 Môj druhý pokus navštíviť koncert týchto hudobných velikánov na rozdiel od prvého skoro skončil tak...
Celé čtyři roky trvalo, než se k nám vrátili britští PARADISE LOST. Druhdy doom metaloví průkopníci se už téměř celé desetiletí postupně vymaňují z metalové škatulky a můžeme se dnes jen domnívat...
Nerad bych se pouštěl do nicotných úvah, ale fakt, že jsou u nás ISIS až tolik populární, mě překvapil. Velice slušně zaplněná Akropole však čítala i nejednoho fanouška kultovních GODFLESH...
Takmer presne po roku opäť v útulných priestoroch Stoky. Minulý rok mi vypálili dieru do bubienkov veteráni PRO-PAIN a HC bolo hlavným páchateľom mojej hluchoty aj v utorok...
Byl vlahý večer, osmý máj, šedesát let poté, co v Remeši náckové písemně uznali, že svůj blitz projeli. Přechodné militaristické nadšení českého lidu na Letné utichlo a já se vydal ztemnělou Malou Stranou na Národku (pro neznalé naší ztemnělé metropole – přijeďte si to projít...
Jediné miesto v Košiciach, kde sa konali metalové koncerty, Butterfly Club, sa presťahoval do nových priestorov. Táto skutočnosť prinášala očakávania...
Napriek tomu, že slovenská zastávka turné PAIN OF SALVATION bola údajne takmer hotovou záležitosťou, švédska progressová jednotka sa nakoniec na skrátenom tour Slovensku (a Česku) vyhla.
Náhoda chcela, že som v apríli navštívil koncerty v Bratislave, Prahe, Viedni i Budapešti. A záverečnú čerešničku na tohtomesačnej torte som si vychutnal v Jablonici...
Tak sa nám nejako s oslávencami roztrhlo vrece. Po uhladených elegánoch z EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN si turné k štvrťstoročnici vystrihli zúriví škótski punkeri THE EXPLOITED...
Sešeřelá večerní Plzeň třiadvacátého dubna přivítala v klubu Divadlo pod Lampou hudebního hosta z Moravy, který už hodně dlouhou dobu do těchto míst nezavítal.
Putovní minifestival kapel patřících do péče již zavedeného vydavatelství Redblack zavítal po ostravské štaci v půli dubna i do našeho hlavního města...
K akreditaci pořadatelé ze Sazka Areny vyžadovali fotografie, už to bylo zarážející a vlastně tím byla odstartována i celá novinářská odysea, trefněji taškařice.
Určitě se to už mnohým z vás stalo také. Jdete na koncert v domnění, že vás zajímá hlavní kapela, přičemž předskokan může jen překvapit a ve výjimečném případě snad i dokonce zaujmout...
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.