METALMANIA Fest 2005 - Zlín, Hala Novesta - 11. března 2005
Druhý ročník Metalmanie bol ďalším úspešným krokom českých organizátorov na ceste vytvárania tradície rockových festivalov európskej úrovne. Kvalitná organizácia...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý ročník Metalmanie bol ďalším úspešným krokom českých organizátorov na ceste vytvárania tradície rockových festivalov európskej úrovne. Kvalitná organizácia...
Něco ke třem stovkám fanoušků temné metalové hudby se toho večera v Plzni představily dvě kapely, z nichž každá patří ve svém ranku k absolutní špičce.
Stylovější počasí si vystoupivší norský dvojblok ani nemohl přát. Cesta vlakem do klánovických lesů situovaných na okraji Prahy byla lemována neustále přibývajícím nánosem sněhu...
Živelná pohroma gargantuovských rozměrů ničí Českou republiku! Tornádo zvané INSANIA, svéhlavě ničící hlavně svatostánky dobra i zla, a hurikán, jenž si od meteorologů vysloužil název NAŠROT...
O tom, že na tento koncert pôjdem, som nepochyboval hneď v tú sekundu, ako som sa dozvedel, že bude. Všetko ostatné bolo už len otázkou technického riešenia...
Priznávam sa. KILLING JOKE boli pre mňa donedávna len legendárnym menom z učebnice histórie. Tvár Jaza Colemana som videl prvýkrát v skvelej Zelenkovej mystifikácii „Rok ďábla“...
Nielen vydať kvalitné hudobné dielko, ale aj pripraviť dostatočnú promo kampaň, v ktorej nesmú chýbať živé vystúpenia, sa rozhodli veličiny thrashujúceho metalu KREATOR a švédskou death-melodickou školou nasiaknutí DARK TRANQUILLITY.
Letošní únor, co do počtu koncertů, nedává člověku chvíli vydechnout. Obzvláště pokud se pohybuje v našem hlavním městě, neví, kam dřív skočit. Fanoušci progresivní hardcoreové vlny však měli v ono úterý o svém večerním programu jasno.
Znáš SUNSHINE? Ne, nic mi to neříká. Ty bláho, to je česká kapelka, která natočila ve Státech novou desku pod nějakým velkým zahraničním vydavatelem! Fakt?
21 nie je jubilejné číslo a teda nie je ničím výnimočné. Čo nám však hovorí, je to, že tradícia koncertov "Without Shame" je už pekne dlhá. Zostava 21-tky ponúkala štyri kapely...
Co do koncertů bohatý letošní únor pro mě začal na strahovské větrné hůrce, v útrobách útulného klubíku situovaného ve vysokoškolské koleji číslo 7. Pokud jste alespoň částečně obeznámeni s hudební dramaturgií tohoto podniku...
Na tento prevažne blackmetalovo orientovaný koncert som sa vybral len kvôli skupine E-FORCE, ktorá ale black metal nehrá. Ja osobne nejako veľmi black nemusím a je len veľmi málo blackových kapiel...
Po dlouhé době X-corový večírek, s velmi slibným obsazením. Vybroušená brutal-death banda FEEBLE MINDED, továrna na rytmický emo-ó-orgasmus MADE BY THE FIRE a na závěr klasika a dá se říci i český kult ve svém žánru LOCOMOTIVE.
Tak sa nám do Bratislavy konečne zase vrátil kvalitný UG koncert! Po rokoch striedmeho pôstu až hladovky – prerušovanej len vianočnou žranicou v podaní tradičného Winter Solstice Eve – sa konal pokus o reinkarnáciu kedysi doslova kultového bratislavského kulturáku v odľahlej Dúbravke.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.