GRÉTA A MANTINELS, SNOVONNE - Nitra, Stará Pekáreň - 24. novembra 2004
Dominanciu môjho rodného mesta v súčasnej populárnej hudbe na Slovensku netreba zvlášť zdôrazňovať. Veď aj za riekou Moravou sú určite známe mená ako GLADIATOR...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dominanciu môjho rodného mesta v súčasnej populárnej hudbe na Slovensku netreba zvlášť zdôrazňovať. Veď aj za riekou Moravou sú určite známe mená ako GLADIATOR...
Tak trocha som sa tohto koncertu bál. Je ťažké nejako racionálne ten pocit vyjadriť, ale proste som z toho mal taký dojem, že príde dobrý gitarista obklopený doprovodnou skupinou...
Cesta byla dlouhá, místy zavátá. Pravda zpočátku spíše jen pršelo, ale s postupným poklesem teploty začala přituhovat i tekutina řinoucí se z nebes. Naštěstí je Plzeň v podstatě nedaleko...
Poprvé od rekonstrukce královo-polského kulturního stánku se mi naskytla možnost prohlédnout si i jeho vnitřnosti. Je třeba město pochválit, že z této budovy udělalo moderní zařízení.
EUROPE odštartovali svoj comeback so všetkým, čo k tomu patrí. Po niekoľkých letných festivaloch nasledovalo vydanie dlho očakávaného albumu, ktorý dostal príznačný názov „Start From The Dark“ a v tesnom závese naň nadviazalo turné zahŕňajúce zastávky v mnohých európskych i japonských mestách.
Další z osvětových Shindyho akcí nás tentokrát vylákala až do Brna, kde v příjemném klubu Fléda vystoupila ten večer švýcarská dark metalová legenda SAMAEL...
Na konec druhého podzimního měsíce připadá jeden státní svátek. Toto tvrzení letos platilo pro fanoušky atmosférického metalu tak napůl, protože pro ně se svátečním dnem se stala i středa 27.
Milovníci brutálního death metalu a grindcoru z Brna a okolí měli v úterý 26.10. jedinečnou možnost po dlouhé době navštívit opravdu zajímavou akci. Kromě domácí stálice GODLESS TRUTH a poslední dobou stále se lepšících Belgičanů PREJUDICE...
Ještě donedávna byl Martin Němec (ročník 1957) znám především coby rockový hudebník – klávesák a skladatel legendárního PRECEDENSu – dnes však již „renesančno“ jeho talentu propuká naplno ve všech směrech.
Ach ta nešťastná zpoždění. Jedno z nich se nevyhnulo ani této akci, která v místo plánovaných 19. hodin začala až o 90 minut později, což mělo za následek...
Tak opět další putování za metálkem až na samotný okraj naší krásné stověžaté. Přiznám se, že nebýt klubu Black pes, tak o existenci Klánovic, exklusivní (byť vzhled vlakového nádraží vypovídá spíše o něčem jiném) čtvrti...
Nevzhledná ukázka komunistického urbanismu – pražské jižní město, konkrétně jedna z jeho částí – Opatov, byla dějištěm druhého ročníku INDIGO festu. Festivalu...
Potvora počasí už začalo nastavovat svoji drsnější tvář, a tak čekání na vstup do klubu Mír, posunuté na devatenáctou hodinu, kdy už měl koncert vlastně začít...
Po mnohých neúspešných pokusoch sa mi konečne podarilo navštíviť, hoci nie na celý čas jeho konania, najväčší festival v strednej Európe SZIGET FESTIVAL...
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.