NEGLECTED FIELDS, SCENERY - Praha - KD Opatov, 29. září 2004
Jak už bývá tradičním zvykem u podobně houfných koncertních akcí, čítajících alespoň čtyři kapely, jedna kapela odpadla, tudíž se začátek posunul o hodinu.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak už bývá tradičním zvykem u podobně houfných koncertních akcí, čítajících alespoň čtyři kapely, jedna kapela odpadla, tudíž se začátek posunul o hodinu.
„Tak k nám přijedou GORGOROTH…“. Tato zpráva nebyla v naší redakci přijata zrovna s obrovským nadšením a dlouho se vůbec nevědělo, kdo na koncert vlastně půjde.
Vyhlášená pražská sauna – klub Rock Café, už ve své historii zažila nejednu bizarnost a úchylárnu, ovšem hermafrodit Genesis P-Orridge a jeho (anebo její?
Konštelácia v podobe pondelkového termínu a na pomery východných pseudofanúšikov extrémnej hudby privysokého vstupného v sume CELÝCH 100 Sk, boli rizikové faktory pre návštevnosť osemnásteho podujatia WITHOUT SHAME tiež značne vysoké.
Predstava o o pozdvihnutí rockovej hudby ako takej a jej priblíženie fanúšikom môže mať bezpočet podôb. Jednou z nich bolo aj podujatie istého utorkového večera v neslávne slávnej nitrianskej Starej Pekárni.
O popularite ANATHEMY v stredoeurópskom regióne nemôže byť ani najmenších pochýb -- nie je divu, že návšteva gitaristu a klávesáka post-doomovej legendy z mesta BEATLES vzbudila vcelku slušný rozruch.
Letos již podruhé zavítali PRO-PAIN, žijící legenda NYHC, do České republiky. Tentokrát se dočkala Plzeň, kam si do Divadla pod Lampou tito newyorští „energetici“ přišli vybít své napětí.
Multimediálna akcia, ktorá sa konala v Pezinku, nemala s metalom veľa spoločného, no aj napriek tomu som tam videl a stretol kopu ľudí, ktorí sa pohybujú v metalových vodách.
Pátý ročník festivalu „Fit Of Rage“, pravidelně konaného v nejzápadnějším koutu naší domoviny, s sebou kromě obvykle bohaté porce té nejextrémnější muziky jakou si lze jen představit...
Kromě učinkujících je důležitou součástí hudebního festivalu také správné fungování veškeré „mimohudební“ organizace, protože metaloví fanoušci jsou jak malé dětičky – ráno se vzbudíme...
V spleti mnohých letných festivalov som sa, z pre mňa viac-menej neznámeho dôvodu, rozhodol navštíviť rýdzo čistý punkový festival a prevetrať tak svoju hlavu od „pozemských“ problémov.
Vzhledem k tomu, že mi tentokrát pracovní povinnosti neumožnily zúčastnit se obou dnů „maratonu“ zvaného „Beseda u bigbítu“, berte článek spíše jako malou ukázku toho...
Asi se podivíte, ale že budou v Praze koncertovat bratři Ebenové jsem se dozvěděl z „populárně-naučného“ časopisu o sexuálním životě našich missek SPY a to ještě úplnou náhodou...
Část sobotní reportáže jsme se rozhodli pojat konfrontačně, t. j. porovnáním názorů Thorna a Dalase, s menší asistencí Reapera, které se na některé kapely dost diametrálně liší.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.